Jsem drsná holka, která se nebojí říct, co si myslí. Na ulici, kde se špinavé ulice setkávají s šedými paneláky, jsem se naučila přežít. Bez peněz, bez lásky, ale s dávkou odvahy a trochou adrenalinu. Když se mi podařilo ukrást RAP z jedné místní garáže, věděla jsem, že to bude začátek mého dobrodružství.
RAP byl jako magnet, přitahoval všechny, kdo měli v sobě touhu po svobodě, ale i temnotě. Cítila jsem energii, jak se mi rozlévá v žilách, zatímco jsem ho nesla na zádech. Ulice voněly po benzínu a čerstvém asfaltu, zatímco mě obklopovali lidé, kteří se snažili zjistit, co se děje. V jejich očích jsem uviděla strach a touhu, ale já jsem se nedala zastrašit.
Večer, kdy jsem se rozhodla uspořádat RAP večírek, se to rozjelo naplno. Všichni z okolí se sešli, aby zažili něco výjimečného. Záznamy z garáže se rozzářily v rytmu basů a já jsem tančila jako blázen, přitom jsem viděla, jak se ulice mění v něco magického. Lidé se spojili, a i když jsme byli bez peněz, měli jsme něco, co žádné bankovky nemohly koupit – svobodu.
Pak přišla ona chvíle, kdy se mi na krku objevila ruka. Otočila jsem se a tvářil se mi chlapec se zlatými řetězy a zlověstným úsměvem. „To je můj RAP!“ křičel, ale já jsem se nehodlala vzdát. Srdce mi bušilo jak zběsilé, když jsem se s ním pustila do boje. Byl silný, ale já měla něco, co on nikdy mít nebude – odhodlání a touhu vyhrát.
Když se prach usadil, a já stála nad ním, pocítila jsem vítězství. Ale pak jsem si uvědomila, že RAP je jen kousek hudby, zatímco já jsem ta, kdo kontroluje svůj vlastní příběh. Otočila jsem se a šla dál, bez ohledu na to, co si ostatní myslí. Měla jsem v sobě energii a touhu žít naplno. A tak jsem odešla, s pocitem, že žádná láska ani peníze mi nikdy nemohou vzít svobodu, kterou jsem si vybojovala.