Byla jsem v tomhle městě jako ryba ve vodě. Když mi do uší vnikla informace o soutěži o vstupenky na Galavečer, měla jsem jasno. Nehodlala jsem sedět doma a přemýšlet o tom, jaký to je mít peníze nebo lásku. Byla jsem prostě drsná holka, která chtěla akci a zábavu.
Na ulici voněl čerstvý vzduch smíšený s trochou vzrušení a adrenalinu. Měla jsem v kapse poslední drobné, ale to mi nevadilo. Srdce mi bušilo, když jsem se dostala k místu konání. Podívala jsem se na plakát s informacemi o tom, co všechno je třeba udělat, abych se mohla zúčastnit. „Žádná sranda, jen akce!“ pomyslela jsem si.
V davu jsem se proplétala jako nymfa v květinové zahradě. Každý kolem mě měl nějaký cíl, ale já? Já měla jen touhu vyhrát. Vzduch byl prosycený nadšením a troškou nervozity. Když jsem slyšela, že stačí napsat krátký příběh o tom, co pro mě Galavečer znamená, začala jsem psát. Pohybovala jsem se rychle, jako bych měla oheň v srdci.
Každé slovo vycházelo z hloubi mé duše. Popisovala jsem, jaké to je toužit po něčem, co je tak blízko, a přesto nedosažitelné. Jaké to je sledovat, jak ostatní tančí a smějí se, zatímco já jsem tu, mezi nimi, ale přece sama. Dala jsem do toho všechno.
Když jsem příběh dopsala, odhodila jsem ho na stůl, a s napětím čekala na vyhlášení. A pak to přišlo. „A vítězem je…“ ozval se hlas, a já si přála, aby se čas zastavil. Když jsem slyšela své jméno, vrátilo se mi všechno to vzrušení. „Soutěžila jsem a vyhrála!“ Ale v ten moment jsem si uvědomila, že vstupenka není jen lístek na akci, ale také klíč k novým zážitkům a přátelům, které jsem nikdy neměla. Všechno se měnilo, a já byla připravená na další výzvy.