Jsem holka, co se nenechá zlomit. Špinavé ulice mě už dávno naučily, že na slova se nehraje. Dneska je den, kdy se chci postavit na nohy. Bez peněz, bez lásky, ale s odhodláním, který mě žene kupředu.
V uličkách, kde se mísí vůně levného jídla a pachu potu, jsem se rozhodla, že to zkusím. Každý krok po rozbitém chodníku je jako zkouška. Všude kolem mě se hemží lidské postavy, které znervózňují. Jenže já se nebojím. V ruce držím starý telefon, ať už je to cokoliv, chci se dostat do kontaktu s někým, kdo mi pomůže.
Začínám s jedním chlapíkem, co prodává drogy za rohem. Jeho oči jsou jako hladové kočky, ale já se nenechám zastrašit. Vyměním pár slov, a on mi nabídne práci. Práci, která je možná špinavá, ale pokud chci přežít, musím se ponořit do hlubin, kde se světlo nedostane.
V noci, když měsíční svit maluje město do stříbrných barev, se mění naší hru. Všechny barvy a zvuky jsou intenzivnější. Třeba ta vůně cigaretového kouře a potu, která se mísí s adrenalinem. Cítím, jak mi srdce buší v rytmu města. Co se stane, když se mi podaří splnit úkol? Odpověď se blíží, a já jsem připravená na vše.
Ale pak se to zvrhne. Z ničeho nic, místo peněz se ocitám v pasti. Míra strachu, který mě svírá, je jako smyčka kolem krku. Ale místo toho, abych se vzdala, bojuji. V posledním okamžiku se mi podaří uniknout, a já si uvědomuji, že peníze a láska nejsou to, co potřebuji. Potřebuji svobodu. Rychle se vzdaluji, a když se otočím, vidím, jak se mu ztrácí šance. Zůstanu drsnou holkou, která přežila.