Bylo chladné ráno a já jsem se procházela městem, zatímco mi vítr rozcuchával vlasy. Na ulici to vonělo kávou a čerstvým pečivem, ale já měla peněženku prázdnou jako moje srdce. Bez lásky, bez peněz – tak to chodí. Nikoho nezajímalo, co si myslím, a já to vlastně ani nechtěla. Jen jsem potřebovala, aby se něco stalo.
Večer jsem se dostala do podivného baru na okraji města. Světla blikala a já se cítila jako v nějakém zapomenutém filmu. Přesně to jsem potřebovala – trochu adrenalinu. Jakmile jsem vkročila dovnitř, všichni pohledy se na mě upřely, jako bych byla nějaká hvězda. Ale já nebyla hvězda, jen dívka bez peněz a bez lásky.
Bar byl plný podivných postaviček, z nichž každá měla svůj příběh. Jedna žena se svíjela na stole, zatímco chlapec s náušnicí v uchu vyprávěl historky o tom, jak se dostal z kriminálu. Teď bych měla být opatrná, pomyslela jsem si. Ale do prdele, já jsem drsná holka. Nenechám se odradit.
Najednou se mi na stole objevil drink. Otočila jsem se a spatřila kluka s rozcuchanými vlasy a úsměvem, který by mohl roztát led. „Na zdraví!“ zvolal. Připila jsem si s ním a v tu chvíli jsem věděla, že večer teprve začíná. Adrenalin v žilách, vzrušení a touha po akci. Tak to má být.
Jak se noc rozvíjela, začala jsem cítit, že se něco blíží. Nečekané události – bouřlivá hádka, sklenice, co se rozbíjí, a potom ten kluk zmizel. Jako by se propadl do země. Ale já už byla otupělá alkoholem a touhou po vzrušení. V tom chaosu jsem našla svůj klíč. Klíč k produkčním nastavením, které jsem potřebovala. A než jsem se nadála, byla jsem na útěku, v ruce klíč a v srdci touha po akci. Kdo ví, co mě čeká za rohem.