Seděla jsem na rozvrzané židli v rohu místnosti, když mi přišla zpráva. Zpráva? Ne, to byla spíš jako rána z děla. Notifikační preference – zní to jako něco, co si nastavíte na telefonu, ale já si je nastavila na svůj život. A věřte mi, nebylo to jednoduché.
Všude kolem mě se válely staré krabice, prázdné láhve od piva a v koutě se povaloval starý kocour, který by mohl vyprávět historky o tom, co všechno jsem v téhle garáži zažila. Od doby, co jsem se odstěhovala do tohohle zapadákova, jsem se naučila, že v životě je zapotřebí mít jasné notifikační preference. Jinak se ztratíte v chaosu.
Jednou večer, když jsem se vracela domů z dalšího neúspěšného pokusu o sehnání peněz, jsem zaslechla smích. Otočila jsem se a spatřila partu kluků, kteří se evidentně bavili. Nezdržovala jsem se kecy, přistoupila jsem k nim a s úsměvem na tváři jsem se zeptala: „Kde je ta nejlepší hospoda v okolí?“
Odpovědí mi byl hlasitý smích a já si uvědomila, že tohle je přesně to, co jsem potřebovala. Chvíli jsem seděla s nimi, smála se jejich hloupým vtipům a zapomněla na všechny starosti. Ale pak jsem si uvědomila, že tohle je přesně to, co jsem nechtěla. Žádné emocionální závislosti. Nastavila jsem si své preference. V tu chvíli jsem se rozhodla, že chci raději klid než chaos.
Po pár týdnech jsem vyrazila na další akci. Tentokrát jsem si vzala s sebou notebook a vymyslela plán. Jak nastavím své notifikační preference na život? Kdo mi bude posílat zprávy, a jaké? Seděla jsem v parku a přemýšlela. Až jsem se dostala k překvapivému závěru – moje preference by měly být nastaveny na to, co mě činí šťastnou, a ne na to, co mi přináší peníze nebo lásku. Tak jsem si nastavila notifikaci na dobrodružství. A víte co? To byla ta nejlepší volba, jakou jsem kdy udělala.