Ulicemi města
Město se probouzí. Všude kolem mě je šum, smrad z jedné zaplivané hospody a ulice plné bezdomovců, kteří si včera večer zapomněli vzít domů alespoň kousek hrdosti. Jsem tu já, drsná holka bez peněz a bez lásky, a raději jdu rovnou k věci. Proč ztrácet čas kecáním, když je tu tolik práce?
Barvy a vůně
Včera v noci jsem se procházela po náměstí, a ucítila jsem tu vůni, tu voňavku, co se mísila s pachem moči. Růžové a žluté světla neónů mě lákala jako mouchu na med. Lidi se smáli, já měla hlad. Kluci na rohu se mi smáli, ale já věděla, že to dělají, protože se bojí. Sice jsem neměla ani korunu, ale to mi nebránilo v tom, abych si šla za svým.
Akce na obzoru
Přistoupila jsem k jednomu z těch kluků a s úsměvem, který měl v sobě víc hrdosti než celá jejich parta, jsem mu řekla: „Hele, kámo, mám pro tebe nabídku.“ Věděl, co přijde. Další, co se u mě snažil, byl chlápek ve starých botách, co se mi snažil prodat cigarety. Ne, tohle nebylo moje kafe. Já potřebovala něco jiného. Někde v hlavě mi problesklo, že by to mohlo být zajímavé, když s tímhle klukem něco vymyslím.
Hra s osudem
Zahráli jsme si na schovávanou. On mě chtěl oklamat, ale já jsem byla rychlejší. Přivedla jsem ho do opuštěného skladu. Uvnitř to vypadalo jako v hororu, ale já se nebála. Cítila jsem adrenalin, cítila jsem, že teď nebo nikdy. Vytáhla jsem z kapsy zapalovač a rozsvítila ten prostor barevnými stíny. Byli jsme na hraně, a já věděla, že je to jen hra. Ale jak to dopadne, to nikdo nevěděl.
Překvapení na konci
Když jsme se dostali ven, kluk, co mi pomáhal, se na mě podíval jinak. „Ty jsi bláznivá,“ řekl. V tu chvíli jsem se usmála a uvědomila si, že někdy, i když nemám nic, můžu mít všechno. A tak jsem se vydala dál, na další dobrodružství, s klukem po boku, který už nebyl jen kluk z ulice, ale někdo, kdo mě dokázal pochopit. A taková láska, i když bez peněz, je mnohem cennější.