Když jsem se probudila, slunce se dralo skrze špinavá okna a osvětlovalo moji malou garáž. Všude kolem mě se válely prázdné obaly od fast foodu a zbytky cigaret. Tohle byl můj svět, a i když jsem se snažila z něj uniknout, nedokázala jsem to.
Byla jsem bez peněz, bez lásky, a tak jsem si musela najít cestu, jak přežít. Bez okolků jsem se rozhodla, že zítra vyrazím do ulic. Našla jsem si starou bundu, která mi byla o číslo větší, a vyrazila. Zápach městské kanalizace se mísil s vůní čerstvě upečeného chleba a já se cítila jako královna, ačkoliv jsem neměla ani cent.
Na rohu ulice jsem potkala partu kluků, kteří se smáli a popíjeli pivo. „Hele, co tady dělá taková drsňačka?“ zavolal jeden z nich. „Hledám práci, kluci,“ odpověděla jsem, ačkoliv jsem věděla, že to není pravda. V tu chvíli mi ale došlo, že mám v kapse poslední cigaretu. Vytáhla jsem ji a s klidným úsměvem si ji zapálila.
„Tak jo, tak jo, pojď s námi, uděláme si zábavu,“ zavelel druhý a já neváhala. S nimi jsem se dostala k akci, která mě vyvedla z nudného každodenního života. Hudba hrála nahlas, smích se mísil s hlasy a já se cítila víc než živá. Všichni jsme tančili, jako bychom měli na krku poslední den, a já se v tom okamžiku necítila osamělá.
Pak, když jsme se vraceli domů, jeden z kluků mě chytil za ruku a řekl: „Mám pro tebe nabídku, drsňačko. Co kdybychom udělali něco velkého?“ A já, místo abych se ptala na detaily, jsem kývla. Adrenalin mi pumpoval v žilách, a já jsem nevěděla, co mě čeká. Nakonec jsme skončili na střeše opuštěné budovy, kde jsme chtěli oslavit náš nový život. Ale to, co se stalo, mě překvapilo víc než cokoliv jiného. Na střeše mezi námi se rýsoval stín, a já si uvědomila, že to není jen tak obyčejná zábava.