Takže, co si budeme povídat. Jsem drsná holka, která si nehraje na to, co není. Peníze? Zapomeň na to. Vždyť i cigarety si musím krást z kapsy někoho jiného. Ale to mi nebrání, abych si užívala života na plné pecky.
Jednoho podzimního odpoledne, kdy se barvy listí měnily na oranžovou a červenou, jsem se rozhodla jít na lov. Lovit se dá všechno – peníze, jídlo, nebo třeba někoho, kdo by mě aspoň na chvíli rozesmál. Procházela jsem úzkými uličkami a nasávala vůni čerstvě pečeného chleba z nedaleké pekárny. Chci říct, kdo by odolal?
V tom okamžiku jsem zahlédla kluka, co stál opřený o zeď. Měl na sobě koženou bundu, která mu perfektně sedla, a jeho oči zářily jako dvě modré diamanty. Než jsem se nadála, byla jsem u něj. „Co děláš, zlato? Chceš si zahrát na dobrodružství?“ zeptala jsem se, a on se usmál. Věděla jsem, že zrovna teď musím být drsná a nekompromisní.
„Jasně, proč ne,“ přikývl. A bylo to. Společně jsme se vydali na noc plnou adrenalinu. S ním jsem se cítila jako superhrdina, co se nebojí ničeho. Skákali jsme přes překážky, smáli se a nadávali na svět. Když jsme dorazili na místo, které znali jen ti nejodvážnější, cítila jsem, jak mi buší srdce. Adrenalin mi proudil v žilách jako káva.
Ale všechno má svůj konec. Když jsme se vrátili na místo, kde jsme začali, kluk se mě podíval do očí. „Musím jít, zlato. Mám svoje povinnosti,“ řekl a zmizel tak rychle, jak přišel. Zůstala jsem sama, s prázdnou kapsou a ještě prázdnější duší. Ale víte co? Když jsem se podívala na noční město, uvědomila jsem si, že tohle je život. Život bez peněz, ale plný vzrušení. A tak to má být. Bez lásky, bez peněz, ale s příběhem, který stojí za to vyprávět.