Jsem holka, co nesnáší nudu. Žiju v městské džungli, kde se každá ulice hemží barvami, zvuky a touhami, které by rozproudily i mrtvého. Když mi dojdou peníze, klesám na dno rychleji, než mi to tuší moji kamarádi. Ale dneska mám plán. Vím, že musím vyrazit ven, i bez centu v kapse. Jsem na lovu.
Včera večer jsem slyšela z garáže vedlejšího domu hrát super muziku. Zvuky se mísily s vůní grilovaných klobás a zafixovaly se mi do hlavy jako návyková droga. Supermusic – to je moje šance. Vybíhám na ulici, oblečená v černém, abych splynula s nocí. Město je moje hřiště.
Ve vzduchu cítím napětí. Ta hudba je jako magnet, táhne mě blíž a blíž. Když dorazím na místo, vidím, jak se kolem garáže hemží lidé. Všichni se smějí, tančí a užívají si každou vteřinu. Můj žaludek se stahuje, protože vím, že nemám co nabídnout. Všichni se tady baví, zatímco já toužím po tom, abych se k nim přidala.
Rychle se dostávám do hry. Vytahuji svůj starý mobil a zapínám aplikaci na livestream. Všichni se kolem mě scházejí, zírají na mě, jak tančím s vášní, kterou cítím uvnitř. Hudba je lék a já jsem její pacient. Každý tón v mých žilách hraje jako nástroj v orchestru. Začínám se cítit jako královna, i když mi chybí peníze a láska. Dneska jsem tady, teď a to mi stačí.
Přichází zlomový okamžik, když se ke mně přidává kluk s modrými vlasy a piercingem v obočí. Je to rebel, přesně jako já. Společně se vlníme v rytmu a vyzařujeme energii, která zapaluje celou garáž. Všechno je to o pocitech, a tyhle chvíle jsou magické. Najednou se mi naskytne šance. Kluk mi nabízí drink. Cože? Bez peněz, ale s úsměvem? To je nečekané. Ale já odmítám. Chci být svá.
Až do konce noci se tancuje, směje a užívá si každý moment, až se slunce začíná prodírat skrze mraky. Zjistila jsem, že peníze nejsou všechno. Skutečná bohatství leží v okamžicích, kdy se cítíme živí. A když jsem se konečně odhodlala k odchodu, kluk s modrými vlasy mi zakřičel, že mu chybím. Otočila jsem se, usmála a v duchu si říkala, že příští koncert bude náš. No, kdo ví, co se stane dál?