Takže, sedím na silnici, v kapuci a s cigárem v ruce. Město se kolem mě točí jako bláznivý karneval. Vzduch je nasáklý vůní benzínu a levného parfému, který si někdo nalil přímo do obličeje. Nebudu ti tu vykládat, jak jsem se sem dostala, ale jedno je jasné: potřebuju peníze a rychle.
Včera večer jsem potkala kluka, co se vyzná v IT. Vyprávěl mi o nějakém mailer_dsn_config, který mu prý pomůže s jeho projektem. Ne že bych tomu rozuměla, ale když jsem slyšela o možnosti snadného zisku, moje uši se napjaly jako kočka, co čeká na myš. „Pojď, ukážu ti, jak na to,“ řekl a já jsem mu uvěřila.
Takže jsme šli do jeho garáže, kde se to hemžilo všemožnou elektronikou a prapodivnými krabičkami. Všude to páchlo nějakým starým olejem a potravinami, co tam zůstaly od doby, kdy se tam naposledy vařilo. Zapnul počítač a já se posadila vedle něj. Než jsem se nadála, už jsme se babrali v nějakých kódech a já si říkala, že mi to vlastně dává smysl. V tu chvíli jsem se cítila jako královna světa, i když moje bankovní konto volalo o pomoc.
Všechny ty detaily, co mi ukazoval, se mi začaly motat v hlavě. „Tady nastavíš adresu, tady DNS, a voilà!“ Všechno to znělo jednoduše, ale ve mně se ozývaly hlasy, co mi říkaly, že to nebude tak snadné. Najednou jsem slyšela zvuk, jak se za dveřmi garáže něco šustí. Instinktivně jsem se schovala za stolem a čekala. Kluk se na mě podíval, a já jsem mu naznačila, aby byl zticha.
Otevřely se dveře a v nich stál chlapík, co nevypadal, že by měl zájem o jakýkoli mailer_dsn_config. Vypadalo to, že chce spíš vyřešit nějaké účty s tím klukem. Měla jsem na výběr: buď se ukryju ještě víc, nebo použiju to, co jsem se naučila. A tak jsem se postavila, a místo toho, abych se bála, jsem si uvědomila, že mám v rukou sílu. Nečekaně jsem se vrhla do akce, a to, co se stalo dál, jsem vůbec nečekala.
Po několika vteřinách, kdy jsem se dívala do jeho očí, jsem vymyslela plán. „Pojďme se domluvit, chlape, nebo tohle skončí špatně,“ řekla jsem mu a v tu chvíli jsem si uvědomila, že i bez peněz a lásky mám v sobě sílu, která se nedá ignorovat. A tak jsem se rozhodla, že místo útěchy v beznaději, si zvolím akci. Tohle je moje město, a já se s ním nezpratím.