Byla jsem na dně. Žádné peníze, žádná láska, jen já a moje pochybná rozhodnutí. Ten den voněl po dešti, ulice byly mokré a já jsem se krčila v temném rohu garáže. Vzduch byl těžký, plný benzinových výparů a oleje. Všechno mi říkalo, že se nemám hýbat. Ale já jsem nemohla. Ne, když jsem měla na krku dluhy.
Začalo to jako každé jiné odpoledne. Slyšela jsem šumění, jakoby mi někdo šeptal do ucha. CMD-ECHO-SCAN_CMDI – to jméno mě vzrušovalo. Znělo to jako něco, co by mohlo změnit můj život. Cítila jsem, jak mi srdce buší, když jsem se rozhodla, že to zkusím. Neměla jsem co ztratit.
V noci jsem vyrazila do starého skladu, kde jsem slyšela, že se to všechno děje. Vzduch byl chladný a já jsem si musela utáhnout svetr kolem ramen. Oknem pronikala slabá světla, a když jsem vstoupila dovnitř, cítila jsem zvláštní energii. Bylo to jako když se na mě dívají tisíce očí.
Skrývala jsem se za krabicemi, když jsem viděla skupinu lidí, jak se shromažďují kolem monitorů. Každý z nich vypadával jako digitální stín. Vzrušení bylo cítit ve vzduchu. Místnost byla plná techniky, jaké jsem nikdy neviděla. CMD-ECHO-SCAN_CMDI – to slovo se opakovalo, jako mantra, a já jsem věděla, že musím zjistit, o co jde.
Vtom jsem si všimla, že jedna z obrazovek začala blikat. Všechno se točilo jako v nějakém snu. Když jsem se přiblížila, zaplavila mě vlna informací, které mi říkaly, že toto je moje šance. Dala jsem se do akce. Jsem drsná holka, a teď jsem si to uvědomila. To, co jsem našla, ale, mě ohromilo. To, co jsem se dozvěděla o sobě, bylo víc než šokující. Byla jsem nejen obyčejná holka bez peněz a lásky. Byla jsem součástí něčeho mnohem většího.