Jsem drsná holka. Bez peněz, bez lásky a bez zbytečných keců. Dneska jsem se rozhodla, že udělám něco bláznivého. Když venku pršelo, já jsem se schovala do zaplivané garáže, kde jsem našla starý kytarový amplifikátor. Vzduch tam voněl po oleji a zaprášených vzpomínkách.
V garáži jsem si uvědomila, že tohle je moje místo. Zmizely mi myšlenky na to, co chci, a zůstala jen touha po akci. Otevřela jsem dveře a vyrazila do ulic. Ráda se nechávám unášet chaosem města, kde se na každém rohu něco děje. Hlava mi třeštila, v uších mi hučelo a já se chystala na další krok.
Proč se vlastně snažit o lásku? Řekla jsem si. Mám svůj vlastní svět, ve kterém se cítím silná. Před jednou z kaváren jsem narazila na bandu kluků, kteří hráli na ulici. Měli v sobě šťávu, kterou jsem potřebovala. Přidala jsem se k nim a začala tančit. Jejich smích a hudba mě pohltily. Všechno se zdálo být možné.
Po koncertě jsem se rozhodla, že si dám drink. V malém baru, kde jsem byla předtím, mě obsluhoval starý známý. Jeho pohled byl plný otazníků, ale já jsem se jen usmála a objednala si vodku s limonádou. Když jsem ho pozorovala, jak se snaží skrýt své city, vzpomněla jsem si na všechny ty chvíle, kdy jsem se musela rvát o každý cent, aby mi tohle město dalo, co chce.
V tom momentě přišel k našemu stolu kluk, který měl v očích jiskru. „Co kdybychom udělali něco bláznivého?“ zeptal se. Bez peněz, bez lásky, ale s touhou po dobrodružství! Vzali jsme svoje drinky a vyrazili na střechu nejvyšší budovy ve městě. Když jsme stáli na okraji, s větrem ve vlasech, uvědomila jsem si, že život je o okamžicích. A tenhle okamžik byl perfektní. Jen já, on, a město pod námi. Všechny moje starosti zmizely s nočním vzduchem.
A pak to přišlo. Kluk se otočil a řekl, že má v plánu utéct. Otočil se na mě a v jeho očích byla svoboda. „Chceš jít?“ A já? Rozhodla jsem se, že udělám krok do neznáma. Někdy je potřeba riskovat, abychom našli to, co hledáme. V ten moment jsem si uvědomila, že i bez peněz a lásky mohu mít všechno, co chci.