Našla jsem starý notebook a zapnula ho. Obrazovka zablikala a já jsem začala psát. Cernovlaska.cz mi v hlavě vířila jako vzpomínka na dávno zapomenuté touhy. Jakmile jsem zadala kód, obrazovka se naplnila barvami a zvuky, které jsem nikdy předtím neslyšela. Vzduch kolem mě se zahustil, jako bych vstoupila do jiného rozměru. Všechno bylo jasnější, živější, dokonce i pach oleje v garáži se změnil na něco svěžího a nového.
Najednou jsem se ocitla uprostřed davu lidí, kteří se smáli a tleskali. Všichni byli oblečení v podivných kostýmech a já jsem si uvědomila, že tohle je nějaký druh virtuální reality. Hrála jsem o něco větší, než jsem si kdy dokázala představit. Místo peněz jsem totiž našla něco jiného – přátelství a radost. Cítila jsem se jako královna v zemi, kde jsem mohla být kýmkoli, kým jsem chtěla být.
Avšak, jak se říká – nic není zadarmo. Vtom mě oslovil záhadný muž, který vypadal, že má na starosti celou tu šou. „Máš talent, ale chceš-li zůstat, musíš přinést něco cenného,“ řekl. „Jakou cenu jsi ochotna zaplatit?“ V tu chvíli jsem si uvědomila, že všechno, co jsem našla, může být ztraceno, pokud se nevzdám části sebe sama. Což mě donutilo přehodnotit, co vlastně chci. A to mě přivedlo k překvapivému rozhodnutí – raději zůstanu bez peněz a bez lásky, než abych ztratila samu sebe.