V noci, když město spí, já vycházím ven. Ulice jsou pokryté potemnělým asfaltem, ale já vím, že tam venku na mě čeká akce. Žádné kecy, žádné vyprávění o tom, co by bylo, kdyby… Jsem tady a chci zažít něco živého.
Na rohu ulice potkávám partičku kluků. Vůně cigaret a levného alkoholu se mísí se vzrušením. Dívám se na ně, jako bych byla dravý pták, co hledá svou kořist. „Co, holka, chceš se přidat?“ zeptá se jeden z nich. Odpovídám jediným pohybem, který říká víc než slova. Jsem tady, a jsem hladová po adrenalinu.
Vydáváme se do opuštěné budovy, kde se vznáší atmosféra tajemství. Na zemi leží rozbité sklo, v oknech chybí kousky, a já se cítím jako v filmu o zločinu. Kluci se chystají na něco velkého. Moje srdce buší jako o závod. Ale já vím, že jsem bez peněz a bez lásky, a to mě žene dopředu. Rychle se rozhlížím a přemýšlím, co se stane dál.
Když se dostaneme do podzemí, cítím napětí ve vzduchu. Zdejší stěny jsou pokryté graffiti, které vypráví příběhy těch, kteří sem přišli před námi. Kluci se začnou bavit o plánech, o penězích, a já se usmívám. „Nezáleží na tom, co se stalo včera. Dnes je nový den a já jsem tady, abych to vzala do vlastních rukou.“
Jak se noc chýlí ke konci, kluci se rozhodnou, že to zkusí. Jasné neonové světlo z ulice osvětluje jejich tváře. Čekají na signál, ale já už nevydržím. Vybíhám ven, cítím, jak mi adrenalin koluje v žilách. A pak se to stane. Nečekaně se objeví policie. „Tak co teď, holka?“ zeptá se mě jeden z nich. V tu chvíli mi dojde, že nikdy jsem nechtěla být součástí jejich plánu, ale teď už je pozdě. S úsměvem a bez strachu se pustím do akce. „Uvidíme, kdo je rychlejší!“