Jsem drsná holka, co se nebojí noci. Bez peněz, bez lásky a s touhou po vzrušení. Dneska jsem se rozhodla, že město se mnou nepočítá, a tak jsem vyrazila do ulic, které voněly po dešti a levné alkoholu. Hlavní ulice byla plná neonů a šumu, ale já jsem chtěla jít za hranice, tam, kde se dějí věci.
Procházela jsem temnými uličkami, když jsem zaslechla šepoty. Bylo to jako magnet, co mě táhlo blíž. Zastavila jsem se u staré brány, která se pomalu otevírala. Uvnitř se skvěl záblesk světel, a já jsem věděla, že je to moje šance. Vstoupila jsem do světa, kde se setkávaly postavy s podivnými příběhy a touhami.
Bylo to jako v halucinaci. Vzduch byl naplněn vůní cigaret, potu a adrenalinu. Lidi tančili, smáli se, a já jsem se k nim přidala. Moje kroky byly rychlé a rozhodné, jako bych se snažila utéct od reality. Každý pohled, každý dotek, to bylo jako elektrický proud. Nic nebylo tabu.
Pak jsem ho uviděla. Chlapec s černými vlasy a oči jako hluboké propasti. Vydal ze sebe smíšené emoce – vzrušení, nebezpečí, a já jsem se do něj zamilovala, i když jsem věděla, že to nemá smysl. „Pojď,“ řekl a já jsem věděla, že nemůžu odmítnout. Vydali jsme se na cestu, která slibovala dobrodružství, ale co jsem netušila, byla cena, kterou za to zaplatím.
Na konci noci jsme se ocitli na střeše, s výhledem na město, které se zdálo jako zázrak. Ale pak se to stalo. Chlapec se otočil, a v jeho očích jsem viděla strach. „Utekla jsi před vším, co jsi kdy znala, a teď musíš čelit pravdě,“ řekl. A já jsem věděla, že jsem se dostala do situace, ze které není úniku. Otočila jsem se a spatřila, že za námi se blíží temná postava…