Včera jsem se probudila do dalšího dne, kdy jsem neměla na jídlo, natož na nějaké zábavy. Na stole mi svítil notebook, a já jsem si vzpomněla na ten plugin pro rezervace, co jsem kdysi stáhla. Když jsem ho rozjela, zdálo se, že se mi otevřela brána do jiného světa.
Na obrazovce se objevil kalendář jako z pohádky. Kdo by to byl řekl, že se na něm dá naplánovat víc než jen schůzky? Rozhodla jsem se, že zkusím něco bláznivého. Vytvořila jsem si účet a začala nabízet „vysoce exkluzivní“ rezervace na procházky městem. Jo, vím, je to šílené, ale co jiného mi zbývalo?
První den jsem měla na stole už tři rezervace. Vůně čerstvé kávy a jaro ve vzduchu mě hnaly dopředu. Na schůzky jsem chodila s lidmi, kteří byli stejně potrhlí jako já. Mí klienti chtěli zažít město jako nikdy předtím. Vzpomínám si na toho chlápka v černém kabátu, co chtěl vidět zapadající slunce z nejvyššího bodu. A já? Já jsem mu to splnila.
Každá procházka byla novým dobrodružstvím. Cítila jsem se jako královna ulice. Město mi leželo u nohou, a já jsem se s každým krokem vzdalovala od všedního života. Přátelé se ptali, co se mnou je. Odpovídala jsem jen, že mám „práci“. Ale ve skutečnosti to byla má malá revoluce proti monotónnosti.
Jednoho dne jsem dostala rezervaci od záhadného cizince. Měl na sobě sluneční brýle i v šeru a jeho hlas mi připadal povědomý. Když jsme se procházeli a smáli, uvědomila jsem si, že to není jen tak někdo. Byl to můj dávný kamarád, kterého jsem považovala za ztraceného. Takže nejen, že jsem si našla způsob, jak přežít, ale také jsem našla ztracenou část svého života. A co je lepší? Možná, že láska nebyla tak daleko, jak jsem si myslela.