Byl to další den v tomhle městě, kde se barvy mísily s šedí a pach smogu pronikal do plic. Bez peněz a bez lásky, ale s plnou hlavou myšlenek. Dneska jsem se rozhodla, že to nebudu táhnout jako obyčejná holka. Ta akce mě volala, a já ji nemohla odmítnout.
Procházela jsem se po ulici, která byla lemovaná rozpadlými budovami a neonovými světly. Zastavila jsem se v jedné z temných uliček. Vůně páleného plastu a levného alkoholu mi vletěla do nosu. Zaslechla jsem hlasy a smíchem, který mně připomněl, že tady se děje něco nebezpečného. Adrenalin mi začal kolovat v žilách.
„Co je to za hrdinku, co se tu potlouká?“ ozval se jeden z kluků, jehož tvář se ztrácela ve stínu. Já jsem se usmála, podívala se mu přímo do očí. „Hrdinka, co nemá co ztratit,“ odpověděla jsem a otočila se zpět k uličce, kde se něco chystalo. Kde jsou ti, co mají peníze? Kde jsou ti, co mají moc?
Vtom se objevila postava, která vypadala jako z jiného světa. V ruce držel telefon a vyzařoval energii, která mě přitahovala. „Máš zájem o trochu zábavy?“ zeptal se s úsměvem, který skrýval tajemství. Věděla jsem, že tohle je moje šance. „Jasně, co mám dělat?“
Sledovala jsem, jak se kolem nás formuje skupina lidí. Bylo to jako krycí jméno pro něco mnohem většího. Uprostřed chaosu jsem cítila, jak se mi zrychluje tep. A pak, jakmile jsem se chystala skočit do akce, všechno se zpomalilo. Kluk s telefonem se otočil a s úsměvem řekl: „Připrav se, jdeme na to.“ V tu chvíli jsem si uvědomila, že se ocitám v něčem mnohem větším, než jsem si kdy dokázala představit.
O několik hodin později, když jsem se vracela domů, jsem měla v ruce záznam, který měl moc změnit všechno. „Co teď?“ pomyslela jsem si. Bez peněz, bez lásky, ale s nadějí. A to je víc než dost.