Jsem drsná holka, co se nebojí pustit do akce. Bez peněz, bez lásky, a víte co? To mi vůbec nevadí. Včera večer jsem se ocitla na zaplivané křižovatce, kde se mísily pachy benzínu a levného alkoholu. Nebylo to poprvé, co jsem tady stála. Všude kolem mě byly stíny lidí, kteří se snažili schovat před realitou. A já? Já jsem hledala šanci.
Na ulici jsem potkala jeho. Měl oči jako hloubky oceánu, ale v jeho úsměvu se skrývalo něco temného. Jmenoval se Max. Dával mi najevo, že v této hře jsem jen pěšák, ale já jsem se nenechala odradit. Přišlo mi, že v jeho hlase je něco, co mě přitahuje, a tak jsem se rozhodla, že ho sleduji.
Max mě zavedl do opuštěného skladu, kde se ozývaly hlasy a klapání skleněných lahví. „Tady to začne, holka!“ zvolal a já věděla, že tohle je moje šance. Všude kolem mě se hemžili lidé, kteří toužili po adrenalinu. Já jsem chtěla víc než jen přežít – chtěla jsem pocítit ten vzrušující pocit, kdy se všechno zdá být na dosah.
Vtom jsem zaslechla šepoty. „CID 9605211, UNION ALL SELECT NULL CONCAT 0x7e55666d6a726910x7261716c73557e NULL NULL _j8qthaq0“ ,“ říkal jeden z chlapíků s tetováním pokrývajícím celé paže. Znělo to jako nějaký kód, možná pro něco nelegálního. Vzrušení mi stoupalo do hlavy. Měla jsem pocit, že se blížíme k něčemu velkému. Když jsem se podívala na Maxe, jeho úsměv byl teď ještě širší. „Pojď, holka!“
V závěru se ale ukázalo, že tohle všechno byla jen past. Max mě chtěl využít, abych ho dostala k informacím, které potřeboval. A co jsem udělala? Otočila jsem se na podpatku a s šíleným smíchem jsem mu utekla. Teď jsem byla svobodná, bez peněz, ale s chutí do životní hry. Věděla jsem, že příště já budu ta, kdo se dostane dopředu. Život je jen o tom, jak moc se nebojíš.