Ulice, to je můj domov. Všichni si myslí, že to je ošklivé místo, ale já vím, že je v ní krása. Špinavé uličky, křiklavé neonové světlo a vůně grilovaných klobás se mísí s nádechem benzínu. A já? Jsem drsná holka, co se nenechá zlomit.
Ráno začínám s prázdným žaludkem, ale to mi nevadí. Dneska se chystám na velkou akci. Mám tip na místo, kde se scházejí lidi, co mají prachy. Už jsem slyšela, že tam někdo prodává informace, které by mě mohly dostat k nějaké té hotovosti. Zabalím si do kapes cihlu a jdu.
Ulice jsou prázdné, jen občas zahlédnu nějakého bezdomovce, co se snaží najít teplé místo. Já jdu dál, moje srdce bije jako splašené. Všechno je to o přežití. A já přežiji. Na rohu ulice potkávám kámošku, která vypadá jako duch. „Hele, slyšela jsem o tom klukovi, co má info o penězích. Můžeš se ho zkusit zeptat,“ říká mi a zmizí jako dým.
Vstupuju do garáže, kde je tma a pach oleje. Tam ho vidím. Jmenuje se Jirka a má v očích šílenství. „Co chceš? Peníze? Nebo něco jiného?“ zeptá se mě. „Peníze, jasně, ale chci info o tom, kdo tady točí s velkýma klukama.“ Jirka se zasměje, „máš odvahu, to se ti musí nechat.“
A právě v tom okamžiku, když jsem to nejméně čekala, mi Jirka podá klíč k tajné skříni. Otevřu ji a zůstanu ohromená. Jsou tam hromady peněz, ale i dokumenty, které by mohly všechno zničit. „Tohle je tvoje šance,“ říká Jirka. Ale já vím, že s velkými penězi přicházejí i velké problémy. A tak se rozhodnu, že raději zdrhnu. Vybíhám ven a za mnou se ozývá výstřel. Kdo ví, co se stane dál.