Jsem drsná holka z ulice. Moje jméno? To si nech pro sebe. Pocházím z místa, kde je každý den o přežití, ne o romantických sní. A dneska? Dneska jdu na lov. Ne, ne na milence. Jdu na nebezpečnou hru, která mi přinese něco, co mi chybí víc než cokoliv jiného – prachy.
Na ulici je pach smogu a spálených pneumatik. Zatímco pro jiné je to důvod k zoufalství, pro mě je to motivace. Mám plán. Cid 9605211, to je kód, který mi pomůže dostat se k nějakým slušným penězům. Zní to jako blbost? Možná, ale já jsem na to zvyklá. Dneska se mi nesmí nic pokazit.
Procházím se po městě, v uších mi hraje punk rock, který mi dodává energii. Každý krok je jako výstřel z pistole. Cítím, jak se mi zrychluje tep, když se blížím k místu setkání. Záhadný typ s přezdívkou „_wk9kuhg3“ mě už očekává. Z jeho pohledu cítím, že je zvědavý, ale i opatrný. Zastavím se, podívám se mu přímo do očí a usměji se. Je to moje hra a já jsem hlavní hráč.
Na stole leží notebook. Všechno je připraveno. „Union all select null null null null concat 0x7e55666d6a726910x7261716c73557e“ slyším, jak mumlá. Je to jako tajná řeč pro ty, co vědí, jak na to. Počítám do tří a pak, boom!, rozsvítí se všechny displeje. Skoro cítím, jak mi peníze tečou mezi prsty, ale pak se něco stane. Z notebooku vyjede oranžový záblesk a já cítím, že něco není v pořádku.
V tom momentě se mi svět začíná točit. Zjistím, že jsem se dostala do pasti. _wk9kuhg3 už není ten tajemný chlapec, co jsem si myslela. Je to policista, a já jsem si na něj vsadila všechno. Cítím, jak mi klesá hrdlo. Panika? Ne, to není můj styl. Vybíhám z místnosti, přeskakuji stoly a snažím se uniknout. V hlavě mi hučí myšlenka – co teď? Jak to skončí?
Na konci ulice se zastavím. Cítím, že mě sledují. Ale místo toho, abych se vzdala, se otočím a s úsměvem ukážu prostředníček. Mám pocit, že jsem právě vyhrála svůj poslední zápas. Ať se stane cokoliv, já jsem ta, kdo má poslední slovo. A peníze? Ty si najdou cestu k mým nohám, i když teď nevím jak. Ale jedno vím jistě – nikdy se nevzdám.