Černá noc, hustý vzduch plný napětí a já, drsná holka, co si nebere servítky. Ulice, co dýchají životem, ale pro mě jsou jen kulisou. Můj život není pohádka, je to survival, a já jsem ten, kdo se nebojí.
Včera jsem se dostala do klubu, kde se to hemžilo lidmi, co milují adrenalin. Class snoopye_wso byla moje vstupenka do jiného světa, kde se ztrácely peníze a nacházela se zábava. Vzduch byl cítit potem a alkoholem, ale já jsem to brala jako výzvu. Na parketu jsem se proplétala mezi těmi, co neměli ponětí o tom, co znamená bojovat o přežití.
Když jsem se dostala k baru, objednala jsem si něco silného. Ten chlap, co za mnou stál, měl oči jako led a úsměv, co sliboval spoustu problémů. Rychle jsem mu dala najevo, že mě nezajímá. Věděla jsem, že v této hře není místo pro city. Bez lásky, bez peněz – to je můj život.
V tom momentě se v klubu rozsvítily světla a ozvalo se křik. Všichni se otočili k východu, kde stáli chlapi v černých bundách. Byli to lidé, se kterými jsem nechtěla mít nic společného. Okamžitě jsem se stáhla dozadu, ale ne dost rychle. Chlap s ledovýma očima se ke mně přiblížil a zašeptal: „Myslíš, že se můžeš schovat?“
Všechno se zvrhlo. Vyběhla jsem ven, a jakmile jsem se dostala na ulici, zahnula jsem za roh. Adrenalin v žilách, srdce buší jako šílené. Vzduch voněl po dešti a já jsem věděla, že toto není konec, ale začátek. Jak jsem se otočila, spatřila jsem, že ten chlap za mnou běží. Nechtěla jsem být jeho kořistí, takže jsem se rozhodla hrát hru. „Chceš mě dostat? Musíš se snažit víc!“ zakřičela jsem a rozběhla se. Adrenalin, který mě ženil kupředu, byl silnější než strach. A pak, s překvapením, jsem zjistila, že v tomhle nebezpečném tanci se skrývá nečekaná šance na svobodu. Ale to už je jiný příběh.