Když jsem se včera ráno probudila, slunce svítilo skrze okno jako zlato, ale moje peněženka byla prázdná jako moje srdce. Zase další den bez lásky a bez peněz. Už mě to nebavilo. Cítila jsem, jak se mi v žilách vaří adrenalin, a rozhodla jsem se, že změním svůj osud.
Šla jsem do nejbližší kaviárny, kde jsem znala všechny baristy. Vzala jsem si černou kávu, která voněla po spáleném cukru, a cítila, jak mi teplo z hrnku prostupuje do rukou. Seděla jsem tam, pozorovala svět kolem sebe, když mě napadla myšlenka: co kdybych začala poskytovat podporu lidem, kteří si neví rady s jejich problémy?
Začala jsem oslovovat lidi na ulici. Vytvářela jsem si vlastní „podpůrný tým“ – přátelé, kteří byli stejně ztracení jako já. Někdo potřeboval pomoc s nefungujícími webovými stránkami, jiný zase hledal radu ohledně vztahu. Moje dny se proměnily v neustálý koloběh problémů a já se stala královnou podpory na ulici.
Jednoho dne, když jsem seděla na schodech starého domu, ke mně přišla dívka se slzami v očích. Řekla mi, že její web byl napaden hackery a všechny její vzpomínky zmizely. Měla jsem v sobě tu sílu, kterou mi daly všechny ty předchozí příběhy. Vzala jsem ji za ruku a řekla: „Neboj se, společně to zvládneme!“
Po několika hodinách hledání v souborech a neustálém přepínání mezi programy se mi podařilo najít řešení. Když jsem viděla, jak se jí rozjasnila tvář, pochopila jsem, že tohle je moje cesta. Ať už bez peněz, lásky nebo domova, já jsem byla ta, kdo měnil životy. Když jsem se vrátila domů, uvědomila jsem si, že láska, kterou jsem hledala, byla vždycky uvnitř mě. A tak jsem se stala nejen královnou podpory, ale také královnou sebe sama.