Bylo to ráno jako každé jiné, slunce svítilo a já se snažila najít cestu ven z mých problémů. Zase jsem se zasekla s WordPress a jeho záhadnými hláškami. Kdo by si pomyslel, že UpdraftPlus mi udělá takovou neplechu? Zase ty notices a CSS, co mi dělají z života peklo.
Hned jak jsem otevřela svůj laptop, naskočily mi na obrazovce červené notifikace. „Co to kurva je?“ pomyslela jsem si. Zase mi omylem přepsali nějaký kód. Cítila jsem, jak mi v žilách koluje adrenalin. Musím to spravit, jinak mi web spadne. Nechci se dívat na ten chaos a chybové hlášky na svém webu. Jsem drsňačka, ne? Takže, do práce!
Otevřela jsem editor a hned mě obklopila vůně kávy, co jsem si udělala, abych se dostala do tempa. Moje prsty tančily po klávesnici jako divoké kočky. CSS, ty jsi moje nepřítelkyně, ale dneska ti ukážu, kdo je tady šéf. Opravy, skryté třídy, úpravy marginů, všechno šlo na dračku, dokud se mi to nezdálo příliš jednoduché.
Pak přišel ten zlomový moment. Znovu jsem otevřela UpdraftPlus a co nevidím? Další error. V tu chvíli jsem měla chuť ho hodit z okna. Ale místo toho jsem si dala pár hlubokých nádechů a znovu se pustila do práce. Zjistila jsem, že tam byla malá chyba v kódu, která mi dělala z webu noční můru.
Když jsem to konečně spravila, pocítila jsem úlevu. Konečně jsem si mohla vydechnout. Ale pak jsem náhodou klikla na tlačítko „zálohovat“ a co se nestalo? Všechno se smazalo. Srdce mi spadlo do kalhot. V tu chvíli jsem si uvědomila, že ani drsňačka nemůže mít vždycky všechno pod kontrolou. Tak jsem to vzala s humorem a řekla si, že příště si dám pozor, ať mám zálohu zálohy.