Když jsem se poprvé dozvěděla o 3040 festivalu, nevěřila jsem, že se mi podaří sehnat lístky. Bez prachů a bez lásky, ale s touhou po rocku v srdci. Všichni mi říkali, že je to mistr rocku, a já jsem se rozhodla, že tam prostě musím být. Jak jinak, že jo?
Den festivalu. Město voní jako směsice piva, potu a adrenalinu. Všude kolem mě jsou lidé, co se usmívají, tancují a vyřvávají texty svých oblíbených kapel. Já? Jsem tady, abych se dostala do víru toho všeho. Oblečená v černém, s kytarou na zádech, vypadám jako bohyně rocku. Všichni kolem mě jsou ale ještě víc šílení, a já se cítím jako outsider. Kdo by se ale staral?
První kapela, Masters of Rock, začíná hrát. Jejich zvuk je jako blesk, který mě zasahuje přímo do srdce. Zvedám ruce, tančím, skáču, a zapomínám na všechno, co mě trápí. Cítím, jak mě ovládá hudba. Každý riff, každé slovo, to je jako droga. Nechci to skončit. Všechno ostatní je teď naprosto bezvýznamné.
Mezi lidmi potkávám kluka s dlouhými vlasy a piercingem v nose. Je to rebel, jako já. Rychle se spřátelíme, mluvíme o muzikce, o životě. Jeho úsměv je nakažlivý. Ale jak to tak bývá, nic netrvá věčně. Někoho to zase rozděluje, a tak se ocitám na scéně sama. Rozhodla jsem se, že se nebudu litovat. Jsem tady, abych žila teď!
Festival končí, ale já se cítím jako vítěz. Když se snažím najít cestu ven, ztrácím se v davu. Všude kolem mě je chaos, ale já se směju. Dávám si poslední pivo a přemýšlím, co dál. Najednou se mi do ruky dostává lístek. „Vstupenka na backstage!“ Kdo by to byl čekal? Jak to, že se mi to stalo? Vždyť jsem tady byla jen tak, bez peněz a bez lásky. Ale teď? Teď jsem královna rocku a mám otevřené dveře do světa, který jsem nikdy nepředpokládala, že uvidím. Otočím se a s úsměvem vyrážím do neznáma. Kdo ví, co mě čeká?