Noc plná tajemství a hvězd
Už jsem byla unavená. Unavená z toho, jak se mi všechno hroutí pod rukama. Bez peněz, bez lásky, ale s jasným cílem. Hrad Houska mi volal. 3886 jubilejní noc s hvězdami byla šance, kterou jsem nemohla minout.
Všichni kolem mě si vyměňovali úsměvy a drahé drinky. Já? Měla jsem jen odvahu, pár korun na cigarety a úsměv, co by prodal i ledového medvěda. Cítila jsem, jak mi vítr cuchá vlasy, a vůně čerstvého dřeva ze starých hradních zdí mi připomínala, proč jsem tady. Nebyla jsem pozvaná, ale koho to zajímalo?
Jakmile jsem vkročila do hradu, pohltila mě tma, ale v ní se odrážely tisíce hvězd. Jaká ironie, pomyslela jsem si, když se na mě usmál jeden z hostů. „Co tady děláš, malá?“ zeptal se. „Hledám poklad,“ odpověděla jsem s úšklebkem, a hned jsem se pustila do akce. Nechtěla jsem, aby mě někdo zadržel. Čas na smutek nebyl.
Procházela jsem kolem, když jsem zaslechla vzrušené hlasy. Skupinka se scházela kolem něčeho, co vypadalo jako starý artefakt. Srdce mi bušilo, a když jsem se naklonila blíž, spatřila jsem, že je to zlatý prsten s kamenem tak zářivým, že jsem si připadala jako ve snu. „To je naše!“ křikl jeden z nich, ale já jsem už měla prsten v ruce. Noc plná hvězd a tmy, a já byla královnou.
Utíkala jsem, cítila jsem, jak mi vítr hvízdá v uších. Otočila jsem se, abych se podívala, jestli mě pronásledují. Smích a zmatek za mnou. Cítila jsem se jako v nějakém akčním filmu. Ale v tu chvíli, kdy jsem si pomyslela, že jsem v bezpečí, jsem se srazila s někým, kdo stál přímo za rohem.
Byl to on. Ten, kdo mě přitahoval jako magnet. „Tak ty jsi ta drsná holka, co se nebojí ničeho,“ řekl a usmál se. „Myslíš, že si s tím prstenem nějak pomůžeš?“
„Možná,“ odvětila jsem, ale v tu chvíli jsem si uvědomila, že poklad, který jsem hledala, nebyl zlato, ale ta nečekaná chemie mezi námi. A tak jsem se rozhodla riskovat. Co když je to láska, která se skrývá pod hvězdami? Ale to už je jiný příběh.