Stála jsem na rohu ulice, zmrzlá a bez peněz, s jedinou nadějí v kapse. Byla už tma a světla lamp mě oslepovala. Všude okolo mě byla atmosféra napětí, jakoby město dýchalo nebezpečím. Věděla jsem, že musím jednat. Adrenalin mi pumpoval v žilách.
První cíl? Získat nějaké peníze, než mě znovu ovládne hlad. Před sebou jsem měla skupinu kluků, kteří se chechtali a házeli si mezi sebou láhev. Jasně, že to neudělali bez důvodu. Věděli, že jsem na dně. Když jsem se k nim přiblížila, cítila jsem, jak se mi srdce rozbušilo. Nemohla jsem si dovolit selhat.
„Hele, kluci, co kdybych vám ukázala něco, co jste ještě neviděli?“ zavolala jsem. Otočili se ke mně, jejich oči zaleskly zvědavostí. Vyhlíželi jako supi, co čekají na kořist. Po chvíli napětí jsem udělala krok vpřed a s úsměvem vytáhla z kapsy starou kartičku. „Tady máte, ale za to chci desetikačku!“
Než jsem se nadála, už byli kolem mě, smáli se a házeli mi drobné. Byla jsem v tom. Získala jsem pár korun, ale ne o moc víc. Jak jsem kráčela dál, najednou se z ničeho nic objevila postava. Všechno kolem mě se zastavilo. Ten chlapík měl na sobě plášť a očima prozkoumával tmavé uličky kolem nás.
„Co tu děláš, holka?“ zeptal se. Jeho hlas měl sílu, jako bouře v noci. „Jsem jenom holka bez peněz, co hledá dobrodružství,“ odsekla jsem. Zasmál se a kývl na mě. „Tak pojď, mám pro tebe nabídku, která se neodmítá.“ A v tu chvíli jsem věděla, že můj život se změní. To byla chvíle, kdy jsem se dostala do víru nebezpečí, ale něco ve mně to vzrušovalo. Možná jsem konečně našla svou cestu.