Všichni víme, že život není procházka růžovým sadem. Měla jsem pár korun na účtě a srdce, které neznalo lásku. Ale co? Jdete dál, ať už je to jakkoliv. Jednoho dne jsem se rozhodla, že si udělám prostor pro něco nového. Myslela jsem si, že když vkládám hlavičku a patičku do dokumentů, můžu to zkusit i v životě.
Začalo to v jedné špinavé kavárně, kde se mísil zápach starých kávových zrn s cigaretovým kouřem. Seděla jsem tam, zabraná do myšlenek, když mi do očí padlo něco, co by mi mohlo změnit den. Na stole ležel starý blok. „Vložím do něj něco zajímavého, něco, co mi dá smysl!“ pomyslela jsem si. Zvedla jsem ho, a než jsem se nadála, začala jsem psát.
Každé slovo, které jsem napsala, bylo jako úder do bubnu. Příběhy, které jsem vkládala, byly plné emocí. Byla jsem drsná holka, která se nebála říct, co cítí. „Co je to za život, kde nic nefunguje, nikdo nekouká, a já se trápím?“ Když jsem psala, cítila jsem, jak se mi v žilách rozproudila síla. Bylo to jako vkládat hlavičku a patičku do svého příběhu, který se teď odvíjel.
Až jsem se jednoho dne dostala k tomu, že jsem vyměnila staré negativní myšlenky za pozitivní. Zjistila jsem, že když vkládám do svého života nové kousky, jako jsou sny a naděje, začíná to vypadat lépe. Nešlo jen o papír, ale o mé vnímání. Každý nový den byl jako nová stránka, kterou jsem mohla vyplnit jakýmkoliv způsobem.
A pak to přišlo. Jednoho slunečného rána jsem se probudila s pocitem, že jsem konečně našla smysl. Šla jsem se projít a potkala ho. Kluka, který měl v očích stejnou jiskru, jakou jsem cítila. Nešlo o peníze, ani o vzhled. Bylo to o tom, co jsme oba vkládali do našich životů. A tak se mi podařilo vložit hlavičku a patičku do lásky, i když jsem to nikdy nečekala. Takže nezapomeňte, ať už vkládáte cokoli, dělejte to s vášní!