Jsem drsná holka, co se nebojí ničeho. Peníze? Nepotřebuju je. Láska? Tu jsem už dávno pohřbila. Dneska mi ale šlo o krk, nebo spíš o tfstate. Bez něj by šlo všechno do kytek.
Byl to obvyklý večer. Město vonělo po dešti a asfaltu, když jsem seděla v garáži, kde se mi štěstí vyhýbalo jako hladový pes. Zase jsem se vrtala v terraformu, snažila se zprovoznit projekt, který mi byl drahý jako poslední cigareta. Když jsem se podívala na svůj tfstate, srdce mi spadlo do kalhot. Neexistoval! Kde sakra může být?
Rozhodla jsem se, že ho najdu. Srdce mi bušilo jako zběsilé. Představovala jsem si, jak se mi backup tfstate ztrácí mezi hromadami starých krabic, které mi připomínaly moje ztracené sny. Všude kolem mě byl chaos, ale já jsem se do něj ponořila, jako když se potápíš do ledové vody. Když jsem začala prohrabávat ty staré věci, cítila jsem se jako archeolog, co hledá poklad.
Našla jsem staré disky a zaprášené krabice. Každá z nich měla svůj příběh, ale teď jsem měla na srdci jen ten svůj. Když jsem našla poslední krabici, otevřela jsem ji a z hlubin vyletěl prach. Měla jsem chuť zakřičet, ale místo toho jsem jen zaťala zuby a zabořila se do obsahu. A tam, mezi starými fotkami a zbytkem z mé minulosti, byl on – můj tfstate, ztracený a opuštěný jako já.
V tu chvíli jsem si uvědomila, že i když nemám peníze a lásku, mám aspoň svou práci. Tohle byl můj poklad, moje zbraň v boji s tím, co jsem si sama nadělala. Bylo to šílené, ale uvnitř mě se rozproudila energie. Backup mi dal naději. Odpíchnula jsem se od země a začala plánovat, jak to všechno znovu rozjet.
Najednou mi to všechno dávalo smysl. Nejen že jsem našla svůj tfstate, ale také jsem našla něco víc – sílu nevzdávat se. Možná, že i bez lásky a peněz jsem byla schopná jít dál. A když jsem se podívala na ten záznam, uvědomila jsem si, že tohle není konec. Je to teprve začátek. A teď, když jsem našla svou vášeň, nebylo cesty zpět.