Bylo to jako každé jiné ráno. Slunce se dralo skrz špinavá okna mé garáže, zatímco já jsem se snažila vzpamatovat z dalšího kocoviny. Zbrusu nový zálohovací plugin na WordPressu, který jsem nainstalovala, mi měl zachránit prdel, ale teď jsem z toho měla akorát tak nervy. Očividně mi osud nepřál.
Moje holé zdi byly pokryté špinavými plakáty a odpadky, které mi připomínaly, jak jsem se dostala do téhle situace. Bez peněz, bez lásky, a teď i bez zálohy. Bezmyšlenkovitě jsem se prohrabávala v souborech, když se mi do rukou dostal readme.txt. Věděla jsem, že tohle bude moje záchrana, nebo alespoň poslední pokus o šťastnější zítřek.
Otevřela jsem soubor, a jak jsem četla ty technické bláboly, dostavila se mi vzpomínka na tu noc, kdy jsem si koupila laptop z druhé ruky. Cítila jsem se jako královna, dokud jsem neobjevila, že to byl podvod. Nechci se do toho znovu ponořit, ale teď tu sedím, a moje nervy jsou na pochodu. Představovala jsem si, jaký by to byl pocit, mít vše pod kontrolou, jako na výsluní.
V tom mi z mobilu zazvonil upozornění. Nová zpráva. Byla jsem zvyklá na zklamání, ale tentokrát to byla výzva. Kdo mi píše? Rozsvítila jsem obrazovku a viděla jméno: „Tome, co děláš?“ Znal mě jako nikoho jiného. Věděl, že jsem na dně, a přesto mi poslal pozvánku na párty. Měla jsem pocit, že mi srdce na chvíli zastavilo. Párty? Kde jsou moje zálohy, když je potřebuji? Ale pak jsem si řekla, že to přece nemohu propásnout.
O hodinu později jsem stála v tom chaotickém davech, smíchaná s parfémem, potem a touhou po úniku. Konečně jsem se cítila živá. Kamarádi, alkohol, smích. Ale co s těmi zálohami? Pak, na vrcholu večera, jsem potkala někoho, kdo měl odpovědi. Byl to ten typ kluka, co se na tebe dívá, jako bys byla jediná holka na světě. „Zálohy? To je fajn, ale život bez rizik není život, co?“ řekl. A já, místo abych se ho zeptala na zálohy, jsem se s ním začala smát. A tak jsem zapomněla na všechny starosti, dokud se mi na mysli nevyvstala jedna otázka: co se stane, když se ráno probudím?
Ráno mě probralo slunce, a já jsem si uvědomila, že jsem zapomněla na celý ten plugin. Všechno, co jsem si myslela, že je důležité, se najednou zdálo tak bezvýznamné. Ale pak jsem našla v kapse kousíček papíru. Bylo tam napsáno: „Někdy je důležitější žít, než mít všechno pod kontrolou.“ A já si uvědomila, že ten plugin, co měl zachránit můj život, byl jen iluze. Chaos vítězí, ale aspoň jsem žila.