Tak jo, holky, poslechněte mě. Jsem ta drsná holka, co se nelekne ničeho. Představte si mě, jak sedím na konci ulice, kde se stíny zdají být delší než moje problémy. Bez peněz, bez lásky, ale s jedním cílem: naučit se ovládat PHPMailer.
Začalo to takhle. Měla jsem v plánu poslat e-mail, ale zrovna mi došel kredit. Místo abych se trápila, rozhodla jsem se, že udělám něco užitečnýho. Tak jsem zasedla k počítači, v ruce kávu, co už dávno zchladla, a začala googlovat, co je to ten phpmailer_config. Měla jsem v hlavě jen jednu myšlenku: musím se naučit posílat e-maily, a to hned!
Pohled na obrazovku byl jako výlet do jiného světa. PHPMailer se mi ukázal jako mocný nástroj, ale já jsem byla odhodlaná. Kódy, proměnné, konfigurace – bylo to jako tajná řeč. Když jsem poprvé zprovoznila svůj skript a e-mail skutečně odešel, pocítila jsem to vzrušení; jako bych vyhrála v loterii, i když jsem ve skutečnosti byla stále na dně.
V tu chvíli se mi v hlavě rozsvítilo. Místo abych se trápila nad tím, co nemám, začala jsem si pohrávat s nápady. Upravila jsem phpmailer_config tak, že jsem mohla posílat zprávy i těm, kdo na mě zapomněli. Bylo to osvobozující, jako bych se osvobodila z pout, co mě svazovaly.
A pak to přišlo. Den, kdy jsem poslala e-mail, co změnil všechno. Nečekala jsem odpověď, ale když přišla, byla jsem naštvaná a šťastná zároveň. Zjistila jsem, že někdo, kdo byl v mé minulosti, se vrátil. A teď jsem měla na výběr. Mohla jsem se vrátit ke starým zraněním, nebo využít toho, co jsem se naučila. PHPMailer mi dal sílu, kterou jsem nikdy nečekala, a já jsem se rozhodla, že moje minulost nebude mým osudem.