Představte si to. Jsem v malém, zaplivaném bytě, kde zdi pamatují víc než já. Zatímco venku prší a mě spíše než deštník chrání moje roztrhané tenisky, přemýšlím, jak se dostat k dalšímu úkolu. Musím se dostat k stripe_keys a nějakému místnímu PHP, ale peníze ani láska mi nepadly do klína. Takže co? Musím se poprat s tím, co mám.
Už dávno jsem se naučila, že nejlepší akce začíná ve chvíli, kdy nemáš co ztratit. Takže jsem zvedla telefon a zavolala kamarádovi, co se vyzná v kódech. „Hele, potřebuju ty stripe_keys,“ říkám mu. On se jen zasměje. „Jasně, ale co za to?“ Jo, taková je realita.
Venku je tma, obloha se změnila v šedou masu, a já jsem se vydala do města. Cítila jsem vůni deště a špinavého asfaltu, jak jsem klopýtala mezi lidmi. Každý měl svůj cíl, já měla jen touhu dostat se k těm klíčům. Bylo mi jasné, že musím udělat něco šíleného, abych dostala, co chci.
Moje kroky mě dovedly do zaplivaného baru, kde jsem se setkala s jedním hackerem. Sice vypadal jako zloděj, ale jeho oči měly jiskru, která prozrazovala, že ví víc, než se zdá. „Ty klíče ti můžu sehnat, ale budu potřebovat tvou pomoc,“ řekl a já jsem se usmála. To byla ta chvíle, kdy jsem věděla, že akce se blíží.
Po pár drinkách a hodinách dohadování jsem konečně držela v ruce svůj cíl. Stripe_keys se mi dostaly do rukou, ale s nimi i nečekané spojení s hackerem. Jakmile jsem se vrátila domů, uvědomila jsem si, že bez lásky a peněz jsem získala něco cennějšího – přátelství. A co víc, ten hacker měl v plánu mi ukázat, jak ovládat místní PHP. V tu chvíli jsem pochopila, že i bez peněz a lásky se dá žít naplno.