Den jako každý jiný
Seděla jsem na schodech před starým barákem, cigareta v ruce, a přemýšlela, jak se dostat k prachům. Město kolem mě pulzovalo jako rozčílený hmyz. Všude samé neonové světla, pach benzínu a zaprášených silnic. Ten den jsem se rozhodla, že musím najít způsob, jak se dostat k těm datům, které mi mohly přinést slušnou hotovost.
Setkání s hackerem
Potkala jsem ho v zaplivané kavárně, kde se mu podařilo zkonstruovat svůj počítačový svět. Byl to hacker, který si říkal SQLO. Když jsem mu řekla, že potřebuji zálohu dat z 17. ledna 2026, koukl na mě jako na blázna. „Ty víš, co to znamená?“ zeptal se. Kývla jsem. Nehodlala jsem se s ním o tom vybavovat.
Akce začíná
Už v tu chvíli jsem cítila adrenalin. SQLO mi ukázal, jak se dostat do databáze, a já jsem se vrhla do akce. Město se kolem mě ztrácelo, já byla jen já a ten zatracený kód. Klávesnice šílela pod mýma prstama. Když se obrazovka rozsvítila, vykoukla na mě data, která mohla změnit všechno. Vzduch byl naplněný napětím, jak jsem se snažila udržet klid.
Nečekaný zvrat
Ale pak to přišlo. Zjistila jsem, že tyhle data nejsou jen tak nějaká. Obsahovaly informace, které by mohly ohrozit víc než jen moje finance. V tu chvíli jsem si uvědomila, že jsem se dostala do sítě, z které není úniku. Město kolem mě se najednou zdálo být plné stínů, které mě sledovaly.
Překvapení na konci
Když jsem se konečně dostala k únikovému východu, zjistila jsem, že SQLO byl jen klam. Celou dobu mě sledoval, a to, co jsem objevila, si nechtěl nechat pro sebe. Otočila jsem se k němu, ale on už byl pryč. Zůstala jsem tam sama se zálohou a pocitem, že jsem právě otevřela Pandořinu skříňku. Jak se říká, co se stalo v databázi, zůstává v databázi. Ale co se stane se mnou, to je jiný příběh.