Na rozcestí
Byla jsem na dně. Všechno to začalo jednoho deštivého večera, kdy se mi v kapse krčil poslední drobák. Město bylo mokré, ulice voněly po čerstvém dešti a já se cítila, jako bych byla ve vlastním filmu. Když jsem prošla kolem zaplivané herny, v hlavě mi bzučel jediný plán – kde vzít prachy a jak přežít.
Urielova nabídka
Potkala jsem ho u starého nádraží, postával tam jako zjevení, které mi mělo změnit život. Uriel, kluk s úsměvem, co připomínal slunce, ale s očima, které prozrazovaly temnotu. Měl v sobě něco neodolatelného. „Hele, jestli chceš, můžeme udělat pár kšeftů, co?“ prohlásil, když si mě prohlížel. Neměla jsem, co ztratit. Přikývla jsem. Bylo to jako skočit z útesu, ale co jiného mi zbývalo?
Nečekaná akce
Naše první akce byla jednoduchá. Vybavili jsme se jen trochou odvahy a několika nápady, jak obrat místní obchody. Adrenalin mi pumpoval v žilách, když jsem slyšela, jak se Uriel směje. Během pár dní jsme vyloupili pár krámků, točila se mi hlava z toho, kolik jsme měli. Všechno bylo tak vzrušující, až jsem na chvíli zapomněla na svou prázdnotu.
Kdy se všechno pokazilo
Čím víc jsme měli, tím víc jsme riskovali. Jednoho večera, kdy jsme se chystali na další akci, jsem v Urielových očích spatřila něco, co mě šokovalo. Nechala jsem se unést, ale on měl v plánu víc, než jen krást. „Chci to všechno nechat za sebou,“ řekl. To mě dostalo. Cožpak se nějaký kluk se sluncem v očích může vzdát takového vzrušení?
Překvapivý závěr
A pak to přišlo. Na poslední akci nás přistihli. Uriel okamžitě zmizel do tmy, zatímco já tam stála, srdce bušící jako hrom. Když jsem byla chycená, uvědomila jsem si, že jsem vlastně nikdy neměla nic, co bych mohla ztratit. A pak jsem si uvědomila, že Uriel to věděl. Odešel bez mě a tím mě osvobodil. S úsměvem na tváři jsem se rozhodla, že začnu znovu. Bez peněz, bez lásky, ale s novou silou. Ať už to znamená cokoliv.