Je to tady. Soutěž frufrucid3052. Zní to jako nějaká blbost, co? Ale tohle je moje šance. Když nemáš peníze a lásku, musíš si najít jiné způsoby, jak přežít. A já jsem tu, abych to dokázala.
Ulice jsou plné špíny a smogu. Město žije, ale já ne. Včera večer jsem si sedla na schody jednoho z těch zaplivaných barů a pokusila se na chvíli zapomenout na ten debilní život. Vzduch byl prosycený vůní levného alkoholu a cigaret. Zas jsem si říkala, že takhle žít nechci. A pak mi to došlo. Musím se zapojit do té soutěže. Našla jsem ji na internetu jako záblesk světla v temnotě.
Na místě konání soutěže bylo všechno jinak. Hluk, barvy, tlaky. Srdce mi bušilo jako zběsilé, když jsem se dostala dovnitř. Jako byste vkročili do jiného světa. Hlavní sál byl osvětlený neonovými světly, která vrhala podivné stíny na všechny kolem. Vzduch byl elektrizující. Lidi se smáli, křičeli, a já cítila, jak se mi zrychluje tep. Cítila jsem, že tady patřím.
V soutěži byla šílená konkurence. Každý měl svůj vlastní styl a kouzlo. Já jsem prostě vtrhla do akce s úsměvem na rtech a neochvějnou odvahou. Započala jsem souboj a dala do toho všechno. Adrenalin mi pumpoval krev do žil. Cítila jsem se jako královna, i když jsem byla na dně. Tohle bylo moje místo, kde jsem mohla zapomenout na všechno ostatní.
Když nastal velký finále, cítila jsem, že tohle je moment, na který jsem čekala. Všechno se točilo kolem mě. Ale pak, když jsem se dostala na samý vrchol, přišlo to překvapení – nebylo to o penězích nebo o slávě. Byl to o přátelství, o tom, jak si lidé pomáhají. A já, drsná holka bez peněz a bez lásky, jsem našla něco víc – právo být sama sebou.