Na hraně nočního města
Noc padla jako těžký kabát. Ulice byly osvícené neonovými světly, která se odrážela v kalužích po dešti. Vzduch byl nasáklý vůní mokrého asfaltu a levného alkoholu. Já jsem stála na rohu, v srdci mumraje, a čekala na něco, co by mi rozproudilo krev v žilách.
Strasidlacid a jeho tajemství
Zrovna jsem byla v polovině rozhovoru s jedním klukem, co měl na sobě koženou bundu a na očích sluneční brýle i v noci. Zmínil se o něčem, co znělo jako strasidlacid. Když jsem se zeptala, co to je, jen se usmál. „Prozradím ti to, až budeš připravená na akci.“ Dalo se tušit, že to nebude nic normálního.
Přitažlivost neznáma
Zatímco jsme bloudili mezi stánky s jídlem a hlukem, cítila jsem, jak se atmosféra zahustila. Kluci ze sousední ulice začali vyvádět, vyvolávali neplechu a já jsem v tom chaosu našla svoji inspiraci. Nechtěla jsem zůstat pozadu, a tak jsem se rozhodla, že se do toho také zapojím. Kdo by se bál?
Bitva o poslední šanci
Pak to přišlo. Kluci se navzájem začali šermovat prázdnými lahvemi a já se k nim přidala, rozsekla jsem vzduch jakoukoliv zbraní, co jsem našla. Byla jsem v tom jako ryba ve vodě. Adrenalin mi pumpoval do krve, a když jsem vyrazila do boje, cítila jsem, že všechno je možné.
Konec, který nikdo nečekal
Ale co se nestalo, najednou se vynořil někdo v maskáčích a s pistolí. „Stop!“ zvolal a já se zastavila, srdce mi bušilo jako šílené. Kluci se rozprchli, a já? Zůstala jsem tam, překvapená. Byl to strasidlacid, jakého jsem neznala. Na konci jsem si uvědomila, že akce, které jsem se zúčastnila, mě přivedly na místo, kde jsem se musela rozhodnout: zůstat v chaosu nebo se vrátit zpět do reality, kde na mě čeká prázdno.