Včera jsem stála na rohu ulice, v ruce cigáro a v břiše prázdno. Zima mi šla pod kůži, ale to mi bylo jedno. Hledala jsem něco, co by mě na chvíli zahřálo, a pak mi to došlo. Byla jsem bez peněz a bez lásky, ale to mě nezastavilo. Začala jsem se smát. Věděla jsem, že mám co nabídnout, i když to nebyla žádná romantika.
Náhle mě oslovil chlapík s pomačkanou bundou, jehož tvář byla posetá jizvami. Vytáhl z kapsy malou krabičku. „Mám něco, co by tě mohlo zajímat,“ řekl. Očima jsem mu přejela přes ruce, které se mu třásly. „Nechci žádné triky, kámo, chci jen teplo,“ odpověděla jsem. On se však jen usmál, jako by věděl, co se chystá.
Zastavil jsem se na moment, abych zhodnotila situaci. Všude kolem mě se rozprostíraly neonové světla, které tancovaly na špinavých ulicích a provázely je pachy z fast foodu a levného alkoholu. Bylo to místo, kde se sny mění na noční můry, a já jsem byla jednou z těch, kdo se snažil přežít. Město mi nabízelo adrenalin, a já jsem si ho vzala.
Když jsem se rozhodla, že do toho půjdu, krabička se otevřela a já spatřila zlaté náušnice. „Chceš to? Můžeš mít, co chceš, ale je to risk,“ řekl. Zatímco jsem je zkoumala, uvědomila jsem si, že tohle je má šance, jak se dostat z téhle špinavé reality.
Jak jsem je vzala do ruky, pocítila jsem, jak mě něco zasáhlo. Nejen, že jsem byla bez peněz, ale i bez jakékoliv naděje. A pak, když jsem se podívala na jeho tvář, spatřila jsem v jeho očích strach. Zjistila jsem, že to, co jsem chtěla, mělo svou cenu. A v tu chvíli jsem se rozhodla. Nechci být další obětí tohoto města. Později jsem zjistila, že ty náušnice byly ukradené. Ale já jsem byla ta, kdo se stala lovcem. Takže pokud chceš něco, musíš si to vzít. Na to nezapomenu!