Bylo mi dvacet, a už jsem se naučila, že peníze nejsou všechno. Seděla jsem na zemi v zaplivaném baru, kde se houpal neonový nápis „Otevřeno“, zatímco já jsem si podávala sklenici levného piva. Vzduch byl prosycený pachem cigaret a potu. Tohle místo nebylo o romantice, ale o přežití. Cítila jsem se jako královna bez trůnu.
Na stole vedle mě ležela roztržená knížka, kterou jsem si půjčila od kámošky. Titulní stránka zněla „CSS Verze 6 a 8.3“. Kdybych měla peníze, mohla bych se učit, jak tvořit weby, ale teď jsem musela být v akci. Dala jsem si další panáka a napadlo mě, že bych mohla udělat něco nečekaného.
Vyšla jsem ven na ulici, kde mě oslnilo světlo lamp. Vzduch byl syrový, s nádechem deště a zkaženého jídla. Otočila jsem se a spatřila kluka na motorce. Byl drsnej, s koženou bundou a odhodlaným pohledem. „Ty vypadáš, jako bys potřebovala adrenalin,“ řekl. A já věděla, že to je přesně to, co chci.
Skoro jsem se usmála, když jsem naskočila na jeho motorku. Vjel do noci jako vítr, míjeli jsme blikající světla města. Cítila jsem, jak mi vlasy vlají a adrenalin stoupá. Byla jsem volná, i když jsem neměla nic. Křičela jsem na něj, abychom jeli rychleji.
Najednou jsme se zastavili u opuštěného skladu. Vzduch byl napjatý, jako by se blížil bouřkový front. Z jeho očí jsem cítila vzrušení, ale já jsem věděla, že tohle nemůže skončit dobře. „Co teď?“ zeptal se. Otočila jsem se a řekla: „Nezáleží na tom, co bude. Důležité je teď!“ A v tu chvíli, srdce mi bušilo, jsem se rozhodla, že nic nebude jako dřív.
Všechno, co jsem znala, se rozpadlo na kusy. Nepotřebovala jsem peníze ani lásku. Jediné, co jsem chtěla, bylo cítit ten okamžik. A v tu chvíli, když jsem se na něj podívala, pochopila jsem, že i bez všeho, co společnost považuje za důležité, jsem mohla být šťastná. A co se stalo dál? To si nechám pro sebe. Ale vím, že tahle noc byla začátkem něčeho nečekaného.