Než jsem se do toho pustila
Byla jsem naštvaná. Peníze mi proklouzly mezi prsty jako voda a láska? Ta se mi vyhýbala jako mor. Když jsem stála na rohu ulice, zhluboka jsem se nadechla, vůně deště a asfaltu se mísila s mým odhodláním. Musela jsem začít jednat.
Časovače? To je hra!
Rozhodla jsem se nastavit časovače, které by expirovaly. Mělo to být jako malé varování, že čas se krátí. Našla jsem starou krabici od bot, do které jsem hodila všechny své plány, sny a touhy. Každý kousek papíru jsem označila časovačem. Bylo to moje malé peklo, ale aspoň už jsem věděla, že nemám žádný čas na zbytečné kecy.
První pokus
První pokus byl na bar. Vytáhla jsem časovač a nastavila ho na 30 minut. V tu chvíli jsem se cítila jako šéfka. Všechno nebo nic. Jakmile vypršel čas, musela jsem zmizet. Adrenalin mi pumpoval krev, zatímco jsem se snažila najít někoho, kdo by mi dal alespoň drink. Ale místo toho jsem dostala jen pohledy a výsměch. Otočila jsem se a vyšla ven.
Na dně, ale nezlomená
Stála jsem tam, mezi zbytky mých snů a reality. Všichni kolem mě se smáli a tančili, zatímco já jsem měla časovač na krku. Vydala jsem se do temného uličky, kde jsem potkala starého známého. Byl to feťák, ale měl charisma. Nebyl to princ, ale byl jiný druh záchrany. Náhle jsem měla nový časovač – tentokrát na hodinu.
Čas na překvapení
Když jsem se vrátila zpět do barového světla, cítila jsem se jako nová. Časovač mi dal novou perspektivu. Byla jsem v tom až po uši, ale ten večer mi ukázal, že i bez peněz a lásky se dá žít. Když jsem se podívala na hodinky, uvědomila jsem si, že jsem vlastně zapomněla na všechny expirované plány. Život je nevyzpytatelný a já jsem byla připravená na další výzvu.