Včera jsem se zase probudila s prázdnou kapsou a ponurým pocitem v břiše. 945 je číslo, které se mi honí hlavou, ale dneska mi to nic neříká. Venku je sychravo, vzduch je cítit po dešti a asfalt je mokrý, jako moje naděje. Snažím se najít východisko. 34f67d7c0866cf61b970? Co to sakra znamená? Tohle město mě zradilo a já se nenechám jen tak porazit.
Vyšla jsem z ulice, kde jsem strávila noc na studené lavičce, a rozhodla se prozkoumat zapadlé uličky. Js – to je zkratka pro něco, co mi teď chybí. Ale co? Peníze? Lásku? Hm, mám pocit, že tohle mě nezastaví. Vzduch je nabitý napětím, jako když se blíží bouřka, a já se cítím jako blesk, co brzy udeří.
Když jsem zabočila do jedné z uliček, uviděla jsem chlapíka se štěňátkem, jak se potuluje se svým pitbulem. Hned mi padl do oka, ale ne kvůli psovi. V jeho očích bylo něco, co mě fascinovalo. „Co máš v plánu?“ zeptala jsem se, když jsem se k němu přiblížila. S úsměvem mi ukázal na svojí sbírku starých mincí. Rychle jsem usoudila, že bych mohla mít štěstí.
„Pojď, zajdeme si na drink,“ navrhl. Bez přemýšlení jsem kývla. Proč ne? Třeba mi hodí nějakou kačku a já se budu moci na chvíli zapomenout na svoje starosti. Zatímco jsme šli, vzduch byl cítit kávou a čerstvým pečivem, ale já jsem se soustředila na něj. Byl to takový rebel, jaké mám ráda. Pokorný, ale přesto s jiskrou v očích.
Po pár skleničkách jsme se dostali do malé garáže, kde zněla hudba a všude bylo plno barevných světel. Bylo to jako vstoupit do jiného světa. Tančili jsme, smáli se, a já jsem se cítila naživu. Nakonec mě vzal za ruku a vedl ven. „Mám pro tebe překvapení,“ řekl, když jsme stáli pod hvězdami. Byl to ten moment, kdy jsem si uvědomila, že jsem bez peněz a bez lásky, ale konečně jsem byla šťastná.
A pak, z ničeho nic, se to stalo. Překvapení nebylo to, co jsem očekávala. Chlapík se na mě podíval a řekl: „Tady to končí, musím jít.“ A já stála s otevřenou pusou, zatímco on odcházel do noci. V té chvíli jsem si uvědomila, že láska a peníze jsou jen iluze. Ale to, co jsem prožila, mi nikdo nevezme.