Tak jo, jdeme na to. Jsem tady, v jednom z těch zapadlých klubů, kde se světlo zbarevně mísí s vůní potu a alkoholu. Hrají tu DJ Shaun Baker, a já se chystám na pořádnou jízdu. Všechny tyhle krti a sve mi dávají pocit, že se můžu ztratit v rytmu. Mám na sobě jen staré džíny a tričko, které pamět pamět pamět, ale dneska jsem připravená na všechno.
V klubu je to jako v 3974 – každý se snaží vypadat cool, ale já jen potřebuji zapomenout. Davy se houfují kolem barů, v očích jim svítí touha po dobrodružství. Přistoupím k baru, objednávám si něco levného, co mě přivede do varu. Cítím ten adrenalin, jak se mi rozlévá po žilách. Na pódium vtrhne DJ a všichni mu tleskají. Jeho beaty mne chytí a nepustí.
Snažím se protlačit se davem, cítím, jak se na mě dívají. Chci být neviditelná, ale ta atmosféra je prostě neodolatelná. Jak se hudba stupňuje, ztrácím se v rytmu. A pak to přijde – DJ pustí novou pecku, která mě dostává do transu. Krti a sve se mísí s tóny, a já se ocitám v jiném světě.
Najednou jsem na parketu, s lidmi kolem sebe, kteří tančí jako by šlo o život. Vzduch je plný energie, a já se cítím jako královna noci. Z ničeho nic se objeví kluk, s kterým začnu tančit. Je to zběsilé, chaotické, a já se směju jako blázen. Ale najednou, v tom návalu emocí, ucítím na zápěstí chladnou ruku. Obrazuji si, že je to někdo, kdo se mě snaží zastavit.
Otočím se a vidím, že je to můj starý známý, co mi dluží peníze. „Co tu děláš?“ zeptá se mě, ale já se jen zasměju a uteču. Mám své vlastní starosti. Ale když se znovu ohlédnu, vidím, jak se mu v očích zračí vztek a zklamání. Tohle je konec, nebo začátek? Na to už nezáleží. Vrhám se do tmy klubu, kde se hudba ztrácí a já se stávám součástí melodie, která nikdy nekončí. Ať je to jakkoli, já budu vždycky ta drsná holka, co se nenechá zastavit.