Byla jsem na dně. Bez peněz, bez lásky a s jedním cílem – dostat se na koncert 3947 Clou. Jak to udělat? Všichni kolem mě se tvářili, jako bych byla z Marsu, ale já měla v plánu víc než jen poslouchat jejich nové album. Musela jsem se dostat na jejich turné, ať to stojí, co to stojí.
Sehnala jsem staré tričko s logem kapely a vyrazila do města. V ulicích to vonělo smaženými klobásami a levným pivem. Když jsem dorazila k klubu, už tam stály davy. Kluci v kšiltovkách, holky s barevnými vlasy, všichni spěchali, aby si zajistili místo na koncertě. Měla jsem jen pár drobných, ale to mě nezastavilo. Musela jsem být součástí toho, co se chystalo.
Chvíli jsem se motala kolem, dokud jsem si nevšimla skupinky lesbiček, které se bavily o poslední desce. Přistoupila jsem blíž, usmála se a zeptala se, jestli neví, kde se dají sehnat lístky. A pak to přišlo – jedno z nich mi nabídlo místo na jejich stole. Nevěděla jsem, co dělat, ale srdce mi bušilo. Vzala jsem si jejich drink a snažila se zapadnout do jejich atmosféry.
Když koncert konečně začal, světla zhasla a já se ocitla v jiném světě. Zvuk kytaristy se nesl celým klubem, jako by mě objímal. Všichni jsme skákali, křičeli a zpívali, jako bychom byli jednou velkou rodinou. Započali novou éru, nový album, a já se cítila jako součást toho všeho. Ale pak mě zasáhla myšlenka – co teď? Co když se tenhle moment rozplyne a já se vrátím zpátky do reality?
A najednou, v tom nejlepším, jsem viděla něco neuvěřitelného. Na pódiu se objevila ta lesbička, co mi nabídla drink. Chytila kytaristu za ruku a začala zpívat. Všichni ztichli, a já si uvědomila, že se děje něco víc než jen koncert. Dneska je to o přátelství, o lásce, o tom, že i bez peněz a bez lásky se dá žít naplno. A tak jsem zůstala stát, srdce mi bušilo a věděla jsem, že tohle je začátek něčeho nového.