Kdo potřebuje lásku, když má narozeniny?
Dneska jsem se probudila s pocitem, že tohle bude den, kdy se všechno změní. Moje narozeniny? Jo, ale co na tom záleží, když nemám nic kromě neúprosného pocitu prázdnoty. Když mi zbyly jen pár korun na účtu a ještě míň na duši, rozhodla jsem se, že si udělám radost sama.
Vylezla jsem z postele a oblečená v černém triku, které jsem nosila už roky, jsem vyrazila do ulic. Město vonělo jako starý benzin a grilované klobásy – ta vůně, co vás přiměje zapomenout na všechno. Měla jsem v plánu najít něco, co mi zvedne náladu, a tak jsem se vydala do oblíbeného obchodu s uměním.
Pohled na 3946 obrazů na stěnách mě fascinoval. Každý z nich vyprávěl příběh, který jsem chtěla slyšet. A najednou jsem to uviděla – Vilda – obraz, který na mě volal. Jeho barvy byly jako exploze v noci, temné, ale přitom tak živé. Cítila jsem, jak mi srdce buší, jako bych našla ztracenou část sebe.
„To chci,“ řekla jsem prodavačce, která na mě koukala jako na blázna. Ale co na tom? Měla jsem v plánu ukrást ten obraz, ať už to znamenalo cokoliv. Moje srdce mi říkalo, že tohle je ten okamžik, kdy se věci začnou měnit.
Po hodině nervozního čekání jsem se konečně odvážila. Vytáhla jsem obraz, a když jsem ho ukradla, cítila jsem se jako královna. Ale pak jsem uslyšela sirény. Všechno se točilo kolem mě, a já jsem se snažila utéct. Když jsem se dostala na ulici, myslela jsem, že už je konec. A pak jsem se otočila… a spatřila ho. Vilda – obraz v mých rukou, a za mnou policie.
Co mě ale překvapilo nejvíc? Někdo mě chytil za ruku. Byl to kluk, který vypadal jako z jiného světa. „Pojď se mnou, mám plán,“ řekl a já jsem nemohla odolat. Zjistila jsem, že ten obraz byl jen začátek. A já? Já jsem konečně cítila, že mám někoho, kdo mě chápe. Kdo potřebuje lásku, když máte dobrodružství?