Všechno to začalo v noci
Byla to jedna z těch nocí, kdy se město zdálo být prázdné, zahalené do temnoty. Svítilo pouze pár neonových reklam, které se odrážely v kalužích. Takhle jsem se procházela ulicemi, v kapse jen pár drobných a v srdci prázdnota. Černé tváře kolem mě, každý z nich měl svůj příběh, ale já jsem se soustředila jen na ten svůj.
3872 – číslo, které mi změnilo život
Když jsem se dostala k tomu baráku, věděla jsem, že tu bude něco jiného. 3872 bylo jako tajemná adresa, která mě přitahovala. Zastavila jsem se před dveřmi, zhluboka se nadechla a otevřela. Vzduch uvnitř byl těžký, smrděl po starém dřevu a něčem, co jsem nedokázala identifikovat. Byla jsem připravená na cokoliv.
Setkání s temnotou
V místnosti stál chlapík, jehož pohled byl tvrdý jako beton. „Co chceš?“ zeptal se, a já věděla, že tu není místo na kecy. „Pravdu,“ odpověděla jsem. Cítila jsem, jak mi srdce buší, a vzrušení se mísilo s nervozitou. Vzduch byl prosycen adrenalinem. On se usmál, ale ten úsměv mi naháněl hrůzu.
Hra s ohněm
Začal mi vyprávět příběhy o lidech, kteří přišli hledat pravdu a odcházeli s prázdnýma rukama. Všichni se snažili najít něco, co vlastně neexistovalo. „Ty seš ale jiná, viď? Ty se nebojíš,“ řekl a já se neubránila úsměvu. „Bojím se jen o to, co za tím je,“ odpověděla jsem a cítila, jak mi v žilách koluje vzrušení. Možná jsem se dostala blíž, než jsem chtěla.
Překvapivý závěr
Vtom se zpoza rohu vynořil další chlapík, jehož tvář jsem znala. Byl to můj bývalý, ten, co mě nechal na holičkách. „Ty jsi tady? Proč?“ zeptala jsem se, ale on se jen zasmál. „Hledal jsem tě, abych ti řekl pravdu.“ A pak mi došlo, že ta pravda, kterou jsem tak usilovně hledala, byla vždycky přímo přede mnou – nikdy jsi nebyla sama.