Když se slunce rozlilo nad městem a ulice zaplavila vůně grilovaného masa, já jsem se s vášní vrhla do léta. 3867 – to bylo číslo, které mi pořád znělo v hlavě, a to jsem si ho přehrávala na rádiu Čas jako mantra. Bylo to léto ve znamení desítky, kdy vášnivé okamžiky střídaly noční eskapády a já jsem si říkala, že teď nebo nikdy.
Každé ráno jsem vycházela na ulici, vyzbrojená úsměvem a prázdnou peněženkou, což mě nijak neodradilo od toho, abych se vydala za dobrodružstvím. Všude kolem mě se hemžili lidé – smích, šumění, vůně piva a horkého asfaltu. Cítila jsem, jak mi srdce buší v rytmu desítky, a já jsem byla připravená na akci.
Jednoho večera, když slunce klesalo a barvy nebe se měnily na ohnivou paletu, jsem se ocitla na místě, kde se scházeli všichni, co hledali dobrodružství. Hudba z rádia Čas hrála na plné pecky, a já jsem se rozhodla, že si jdu zatancovat. Lidi kolem mě se smáli, atmosféra byla elektrizující a já jsem se v tom víru ztratila.
Pak jsem ji spatřila. Byla to ona – ta drsňačka s modrými vlasy, co vždycky přitahovala pozornost. Naše pohledy se setkaly a já jsem věděla, že tohle bude nezapomenutelné. Vytáhla mě na parket a my jsme spolu tančily jako by svět kolem nás neexistoval. Cítila jsem, jak se mě zmocňuje adrenalin, a pak přišla ta chvíle, kdy jsme se na sebe vrhly.
Až do té doby, než jsem se probudila v posteli s opuchlým obličejem a v peněžence prázdno. Ale vzpomínka na tu noc byla živá. Otočila jsem se k oknu, venku svítil měsíc a na rádiu Čas hrála naše píseň. A tak jsem si uvědomila, že i bez peněz a lásky může být léto plné překvapení – a to překvapení? Ten pocit svobody a odvahy, který nemám za peníze, ale za zážitky.