Jsem drsná holka bez peněz a bez lásky, ale to mě nezastaví. Právě jsem dostala tip na soutěž, která se koná u nás na sídlišti. Vstupy na Code Red s hitem Kanikuly! Měla jsem v plánu se tam dostat, i kdyby to mělo stát všechny mé úspory — a že jich moc nebylo.
Ulice voněly po jídle z místní bufetu, když jsem se proplétala mezi lidmi. Každý z nich měl svůj příběh, ale já jsem se soustředila na ten svůj. Zjistila jsem, že soutěž spočívá v tom, kdo dokáže vymyslet nejlepší taneční choreografii na Kanikuly. Tak jsem si řekla, proč ne? Vždyť tanec je moje vášeň, i když na to nemám školu ani trenéra.
Sraz byl na betonovém plácku za starou školou. Když jsem dorazila, viděla jsem, jak ostatní už trénují. Pár kluků se snažilo vyvést nějaké klučičí pohyby, zatímco holky se předváděly v barevných legínách. Cítila jsem se jako černá ovce. Ale to mi bylo jedno. Zatlačila jsem na svoje obavy a začala jsem točit. V rytmu Kanikuly jsem se odpoutala od reality.
Tanec mě pohltil. Každý skok a otočka byly jako únik. Okolo mě se začali sdružovat další soutěžící. Postupně jsme vytvořili malou partu, cizince, kteří se spojili v tanci. Když jsme skončili, lidé kolem nás tleskali, a já jsem cítila, jak se mi zvedá hladina adrenalinu. Jenomže tohle nebylo všechno. Zjistila jsem, že soutěž má ještě jedno překvapení — vítěz bude mít možnost zazpívat na pódiu během koncertu!
A teď přichází ta největší bomba. Jak jsme se připravovali na finální vystoupení, dozvěděla jsem se, že vítězství v soutěži znamená víc než jen lístky na koncert. Měla jsem možnost se s někým setkat, kdo mi může pomoci s mými tanečními sny. A kdo to byl? Vlastně můj dávný soused, kterého jsem považovala za loser. Doteď jsem nevěděla, že je tanečník na volné noze. Všechno se změnilo.
Takže, když se mi dostalo té příležitosti, neváhala jsem. Bez peněz a bez lásky, ale s tancem v srdci. Teď jsem stála na prahu něčeho velkého, a to všechno díky jedné soutěži, která na první pohled vypadala jako banalita. Kdo by si pomyslel, že mi taková drobnost změní život?