Jsem tady, na okraji města, s prázdnými kapsami a srdcem, které jen tak buší. 3817 kluci z The Offspring se vrací. Cítím ten adrenalin, vibrující vzduch, jak se blíží koncert. Všechny ty zvuky, vůně potu, cigaret a piva. Davy, které se tlačí, všichni si to užívají. A já? Já jsem tady sama s prázdnou náručí.
Jasně, mám na sobě roztrhané džíny a tričko s logem kapely. Dívám se na lidi, co se smějí, jak si užívají život. Ale já se musím dostat dovnitř. Chci zažít tu energii. Kdo potřebuje peníze, když máš srdce? Přehodím si kšiltovku a jdu na to.
Na místě, kde se koná koncert, je spousta lidí. Tlačím se mezi nimi, cítím jejich vzrušení. Najednou se mě dotkne ruka – kluk s rozcuchanými vlasy a piercingem v obočí. „Ty chceš dovnitř?“ zeptá se. Usměju se. „Jasně, ale nemám na lístek.“
On se zasměje a pokrčí rameny. „Tak pojď se mnou. Mám plán.“ A tak jdu, ani nevím proč. Cítím se jako na hraně propasti, ale ten pocit je osvobozující. Proplétáme se mezi lidmi, dokud se nedostaneme k zadnímu vchodu. Kluk na mě mrkne a já srdce v krku.
Vyrazíme. A najednou jsme uvnitř, v srdci akce. 3817 kluci z The Offspring začínají hrát, a já se cítím živější než kdy jindy. Ale pak, v tom šílenství, se znenadání stane něco nečekaného. Kluk, se kterým jsem šla dovnitř, zmizí v davu. A já? Jsem tady, s tou energií a naplněným srdcem, ale i s vědomím, že jsem sama. A tak si říkám, že láska a peníze jsou k ničemu, když je tu hudba a svoboda.