Všechno to začalo jednou zasněženou nocí, kdy jsem se potulovala po městě a snažila se zahnat zimu. Všude kolem mě byly světla vánočních ozdob a vůně svařeného vína se linula ze stánků. Já? Bez peněz, bez lásky, ale s touhou po dobrodružství. Zkrátka drsná holka, co se nebojí vzít si, co chce.
Náhodou jsem narazila na malou hospodu, která vypadala jako z jiného světa. Vstoupila jsem dovnitř a hned mě přivítal teplý vzduch a zvuk smíchu. Nešlo se nezasmát, když se vedle mě rozproudila debata o novoročním projevu prezidenta. Kdo by to byl čekal? Město plné lidí, a oni se baví o něčem tak nudném. Ale já jsem měla jiný plán.
Po chvíli jsem se rozhodla, že si udělám vlastní show. Předstírala jsem, že jsem reportérka, která má exkluzivní informace. Zvedla jsem sklenici a zvolala: „Tak co, pánové, jaké jsou vaše předpovědi na nový rok?“ Všichni se na mě otočili, a já jsem se cítila jako superstar. Smích a potlesk mi dodaly odvahu. Cítila jsem se jako královna večera, i když to bylo jen na krátkou chvíli.
V tu chvíli mi do ruky vpadla pohádka o 3813 videu, která se prý ukrývala někde v městských archivech. Znělo to jako zábava, a tak jsem se rozhodla, že se na tohle video podívám. Vytáhla jsem telefon a začala googlit. Co jsem ale našla, mi vzalo dech. Bylo to video novoročního projevu prezidenta z roku 2014, které mělo takovou odezvu, že se o něm mluvilo ještě dnes.
Když jsem se dostala domů, pustila jsem si to video a snažila se pochopit, proč to lidé tak fascinovalo. Možná to byla nečekaná upřímnost prezidenta, nebo jeho slova o naději a budoucnosti. Ale já jsem v tom viděla něco jiného. Bylo to jako zrcadlo mého vlastního života. Jak jsem se snažila dostat se z temnoty, zatímco jsem kolem sebe viděla lidi, co se snaží o to samé. A pak mi to došlo. Možná, že láska a peníze nejsou všechno. Možná, že je to o tom, najít sílu v sobě a žít naplno, i když nemáš nic.