Když jsem se ráno probudila, slunce už svítilo jako rozžhavená plechovka. Znovu jsem si říkala, že dneska nebudu mít klid. Stres, ten neúprosný parazit, co se mi zalepil na krk a nenechá mě na pokoji. 3759</b. – to je číslo, které mi nedalo spát. Znamenalo to pro mě test, který jsem si vymyslela, abych zjistila, jak moc jsem rozervaná.
Vydala jsem se do města, kde vůně pečených trdelníků a smogu se mísily do jedné velké šedé hmoty. Nebyl to zrovna voňavý koktejl, ale já už byla zvyklá na to, že život není žádná romantická komedie. Všude kolem mě se hemžili lidi, každý s vlastním příběhem, ale já jsem se soustředila na ten svůj. Pár korun na účtu, žádná láska, žádné plány. Tak jsem se rozhodla, že otestuju svůj stres.
První zastávka byla v tom opuštěném parku. Poseděla jsem na staré lavičce, která pamatuje lepší časy. „Co se stane, když zavřu oči a pokusím se uvolnit?“ ptala jsem se sama sebe. Oči zavřené, dech zrychlený a srdce buší. V tom okamžiku se mi v hlavě vynořily vzpomínky na všechny ty frustrující chvíle. Musela jsem se smát, protože stres, ten feťák, se mi dral do hlavy a já mu říkala: „Ne, dneska ne!“
Další test probíhal v malém bistru, kde jsem si objednala kafe. Připravila jsem se na konfrontaci se svým vnitřním démonem. „Máš peníze?“ zeptala se mě servírka. Myslela jsem, že mě roztrhne smích. „Ne, ale chci vědět, jak se cítíš, když jsi bez peněz!“ A tak jsem ji vyzvala na duel: kdo z nás víc trpí. Uprostřed smíchu a grilování jsem se cítila, jako by se mi stres rozplynul jak pára.
Na závěr jsem se rozhodla pro adrenalin. 3759 nebylo jen číslo, ale výzva. Zajela jsem na staré, opuštěné letiště, kde jsem se rozhodla zkusit skok padákem. V tom okamžiku, kdy jsem vyskočila z letadla, jsem cítila, jak se mi všechno, co mě trápilo, utrhlo od srdce. Vzduch mi hladil vlasy a já křičela radostí. Když jsem dopadla na zem, uvědomila jsem si, že stres je jen iluze, kterou si sama vytvářím.
Takže, co jsem se naučila? Že stres je jen přízrak, který nás chce ovládnout. A když ho potkáte, vraťte mu úder. 3759 – to je číslo, které mi připomíná, že jedině já mám moc rozhodnout, co se mnou bude. A co se stalo na konci? No, já jsem se smířila sama se sebou a možná, jen možná, našla i malý kousek lásky k sobě.