Jsem drsná holka, co se nebojí ničeho. Bez peněz a bez lásky, ale s odhodláním. Když jsem slyšela o soutěži 3740 o volné vstupy na Groove Coverage, moje srdce se rozbušilo. To bylo přesně to, co jsem potřebovala – adrenalin a hudba, co rozproudí krev v žilách.
Vstoupila jsem do starého klubu, vzduch byl nasycený vůní potu a alkoholu. Oči se mi rozsvítily, když jsem spatřila plakát, který hlásal 3740 soutez o volne vstupy. Kolem mě se hemžili lidé, jejichž úsměvy se rozplývaly v rytmu basů. To je moje místo, pomyslela jsem si. Všichni tady chtěli něco víc než obyčejný život.
„Tak co, holka, jdeš do toho?“ zeptal se mě jeden z kluků s tetováním na předloktí. Neváhala jsem. „Jasně, jdu na to. Co mám udělat?“ Na jeho tváři se objevil záhadný úsměv. Odvedl mě k jiné skupině, kde se chystali na neobvyklou soutěž. Měli jsme přinést něco, co by nás odlišovalo od ostatních. V tu chvíli jsem věděla, že nemám co ztratit.
Našla jsem starou kytaru, co zůstala zapomenutá v garáži mé kamarádky. Byla rozbitá, ale já jsem v ní viděla potenciál. Halucinace z garáže, to jsem si říkala, když jsem ji vzala na pódium. Každý se na mě díval, jako bych byla blázen. Ale já jsem se nebála, chytla jsem do rukou struny a začala hrát.
Zvuk se nesl klubem jako výstřel z pistole. Lidé zpívali, tleskali a já se cítila jako královna. Když jsem skončila, všichni byli v extázi. „Ty jsi úžasná!“ vykřikl jeden kluk. „Máš volné vstupy!“ Ale já jsem se na něj jen usmála. Nejde o vstupy, jde o pocit, pomyslela jsem si. A když jsem se otočila, spatřila jsem za sebou spoustu obdivovatelů, ale nikde lásku – jen nekonečné možnosti. A tak jsem se rozhodla, že to, co hledám, je mnohem víc než jen vstupenka na koncert.