3724: Co má Lucie Bílá s gorilami?

Město smrdí močí a zapomenutými sny. Narazila jsem na gorily, které hrají karty. Zapojuji se do hry a zapomínám na starosti. Najednou se objeví Lucie Bílá s varováním, ale já už jsem na cestě k vítězství.

Náhodná setkání v šedém světě

Jsem na dně. Město smrdí močí a zapomenutými sny. V kapse jen pár drobných a v hlavě myšlenky, co se mi honí jako opice po větvích. A pak to přišlo. Včera večer, když jsem se bloudila po opuštěných uličkách, uslyším zvláštní zvuky. Gorily.

Podivné zvuky a zlaté blýskání

Nezní to jako ty hlučné bestie ze zoo, ale jako něco mnohem surrealističtějšího. Zatáčím za roh a vidím je. Skupina goril sedí na starém betonovém platu, jak hrají karty s víc než podivnými výrazy. Na stole svítí zlaté mince. Co to ksakru má znamenat?

Nečekané spojenectví

Jsem zvědavá, procházím blíž, až se mi podaří zaslechnout, jak se baví. “Tyhle karty jsou na prachy, ne na lásku,” říká jedna z nich, a já se usměju. Slyším to, co nikdo jiný nevidí. Rozhodnu se přidat. Mám pár triků v rukávu.

Hra o všechno

Začínáme hrát. Oni mi rozumí, já jim. Moje srdce buší, vzrušení je jako adrenalin. Karty kloužou po stole, gorily se smějí a já se směju s nimi. S každým vyloženým esem se mi zvedá nálada. Zapomínám na starosti, na nedostatek peněz. Tohle je moje království.

Nečekaný zvrat

Najednou se zjevuje postava v černém plášti. “Co tu děláte?” ptá se s chladným pohledem. Gorily ztichnou. Zjistím, že je to Lucie Bílá, ačkoliv vypadá jako stín. “Hrajete si s ohněm,” varuje. Ale já se nenechám zastrašit. “Nezajímá mě, co si myslíš. Jsem tady, abych hrála.” A v tu chvíli, kdy vyložím poslední kartu, mi dojde, že možná vyhraju víc, než jsem si kdy dokázala představit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *